Lenka Svobodová – Šťastná

Lenka Svobodová – Šťastná, herečka, zpěvačka. Velmi aktivní, spolehlivá a zodpovědná členka souboru.



Před dvaceti lety mě moje teta, Jájina Maťáková, přivedla do Loun na představení Rádobydivadla Klapý Za scénou s tím, že mě představí někomu (Eva Andělová), kdo hledá lidičky do nově připravované pohádky Fimfárum. Role mladé kovářky byla mojí první a zdaleka ne poslední. Divadlu jsem od té chvíle propadla natolik, že jsem mu zasvětila dvě třetiny svého života. A nelituji jediného dne.


Lenka nastoupila do Rádobydivadla jako čtrnáctiletá, ještě školou povinná. Hrála v pohádce Fimfárum, kterou režírovala Eva Andělová a dá se říci, že se Lenka na této inscenaci mnohé naučila. Posléze nastoupila do inscenace A Ježíšek už dávno…, kde hrála podstatně větší roli a to Amandu. Rád vzpomínám na tuto inscenaci, neboť v té hře hrály další děti. Společně s Pavlíkem Šípem a Katkou Szakalovou ztvárnili trojici sourozenců naprosto jedinečně, opravdově, téměř dojímavě a s naprostou suverenitou.

Lenka byla během svých začátků velice chápavá a učila se velmi rychle. Není divu, že netrvalo dlouho a i přes svůj mladičký vzhled začala dostávat větší a zajímavější role, které prověřily její herecký rejstřík. Především bych se zmínil  o roli Aricie ve Fajdracii a roli Heleny, psychicky nemocné dívky, v inscenaci Taková podivná kombinace citů. Obě role, které byly tak rozdílné měly společného jmenovatele, který jim Lenka svoji přesvědčivostí vtiskla, a to sílu po lásce, nesmírnou sílu…

Lenka má i výraznou schopnost pro komediální herectví. Dokazuje to v roli Ženy v Rozmarném létu. Největší herecký prostor dostala Lenka v inscenaci …dlouhá cesta, kde hraje roli Marienne a hraje ji dokonale. Ztvárňuje ženu ve středním věku, která touží po dítěti a přitom řeší svůj vztah ke svému tak trochu sobeckému manželovi, potažmo i ke svému tchánovi. Je to ukázka naprosto vyzrálého herectví, a když si uvědomím, že na cestě k této jedinečné roli Lenka urazila poměrně krátkou dobu a přesto při tom dosáhla takových výsledku, nezbývá nic jiného, než před ní smeknout. Obdivuji také Lenku, že má nesmírný talent pro hudbu a nejednu inscenaci ozdobila svým hudebním nápadem.

Když mluvím o Lence napadá mě v této souvislosti srovnání s těmi staršími herečkami v souboru (Eva, Dana, Liběna, Jájina), které vlastně v současném Lenčině věku se teprve rozjížděly, Lenka má ještě spoustu času před sebou, má tedy na to, dokázat ještě více…

Valeš, Ladislav: Almanach 1986 – 2016