Jacobowski a Stjerbinski pro pořadatele

Název hry: Jacobowski a Stjerbinski
Autor: Franz Werfel
Překlad: Jiří Stach

Jméno souboru: Rádobydivadlo Klapý
Adresa souboru: Husova 781, 411 17 Libochovice, Česká republika

Tvůrci:
Dramaturg: Petra Richter Kohutová
Režie: Jaroslav Kodeš
Návrh scény a kostýmů: Miroslav Král
Realizace scény a kostýmů: Olga Psotová, Eva Kodešová, Jaroslav Kodeš
Hudební aranže: Jiří Cendra
Hudba: Anna Kodešová – saxofon, Tomáš Hornof – akordeon, Jiří Chadraba – klávesy
Světla a zvuk: Jan Kaška, Václav Krycner, Pavel Hurych
Inspice: Naďa Hladíková

Osoby a obsazení:

Mariana, též Zpěvačka – Lenka Svobodová – Šťastná
Jacobowski – Ladislav Valeš
Stjerbinski Tadeusz Boleslav, plukovník – Pavel Macák
Szabuniewicz, jeho ordonance – Rosťa Soukup
Tragický pán – Pavel Panenka
Madame Bouffierová, majitelka hotelu, ve 3. dějství Vdova s dvěma dětmi – Dana Cendrová
Salomon, sluha v hotelu, v 2. dějství Nadporučík – Vít Líbal
Stará dáma z Arrasu, ve 3. dějství Clarione – Liběna Štěpánová
Klementina, její vnučka, ve 3. dějství Dívka – Anna Kodešová
Lehká osoba, v 2. dějství Gineta, Marianina komorná – Jana Dobrovodská
Velitel civilní obrany, ve 3. dějství Komisař – Lukáš Burda
Pomocník velitele CO, v 2. dějství Turista, ve 3. dějství Gestapák – Jonáš Filip
Muž F, v 2. dějství Sv. František, ve 3. dějství Nesmrtelný – Luboš Fleischmann
Muž Ch, v 2. dějství Velitel četníků, ve 3. dějství Hráč v kostky – Jiří Chadraba
Muž R, v 1. dějství Řidič, v 2. dějství Věčný žid – Jakub Ružbatský
Muž H – Tomáš Hornof
Chlapec – Kristián Valeš
Mrtvý muž – Jaroslav Kodeš
Hlasy z rádia a amplionu – Petr Štěpánek j. h., Dušan Sitek j. h., Karel Vlček j. h.

Délka představení:    120 min. + přestávka. Příprava na vystoupení trvá 170 minut a bourání 30 min.
Počet účinkujících: 18 
Celkový počet osob nutných k realizaci: 23 (15 mužů, 8 žen)

Hrací prostor: hraje se v klasickém kukátku o minimálních rozměrech mezi portály 6m x 6 (8) m na šířku + 2 m forbína.  Minimální výška stropu 5 m.

Technické požadavky: Naladěné pianino!  Běžné vybavení kukátkového jeviště (horizont a šály, světla min. 15 regulovaných okruhů) + kvalitní zvuková aparatura! Možnost zavěšení vlastního horizontu ve výšce min. 5m, za kterým se prochází. V individuálních případech můžeme přivést vlastní zvukovou i světelnou aparaturu. Nutné připojení na místní elektrickou síť 380V/16A nebo 32A.

Doprava:       6 osobních aut + 1 tranzit – cena za dopravu podle vzdálenosti a dohody s pořadatelem, splatná hotově v den představení
Cena za představení: 1,- Kč

Kontaktní osoby:   Ladislav Valeš nebo Jaroslav Kodeš
vales.l@post.cz ; tel. (00420) 723707284
sedok@atlas.cz ; tel. (00420) 739539488

Slovo o hře a inscenaci:

„Komedie jedné tragédie“ Jacobowski a plukovník (poprvé uvedena v polovině března 1944 v Martin Beck Theatre), v naší verzi Jacobowski a Stjerbinski, byla napsána na popud syna režiséra Maxe Reinhardta během pouhých deseti dnů. Werfel propojil zážitek svého vlastního dobrodružného „útěku z Marseille do Marseille“, vyprávění židovského obchodníka S. L. Jacobowitze na podobné téma, a množství židovských anekdot. Proběhlo několik sporů o autorství kusu i jeho výslednou, inscenovanou podobu. U nás byla hra několikrát uvedena nedlouho po konci druhé světové války (poprvé v Divadle na Vinohradech v režii Jaromíra Pleskota v roce 1946 – Jacobowského hrál Jaroslav Marvan, Stjerbinského Bedřich Vrbský, Marianu Marie Rosůlková). Nejslavnější verze jsou dvě, první rovněž z Divadla na Vinohradech – v roce 1995 ji režíroval Jiří Menzel (Jacobowski: Tomáš Töpfer, Plukovník: Viktor Preiss, Mariana: Marta Vančurová), a druhá z Divadla Na Fidlovačce – v roce 2005,  režie Juraj Deák (Jacobowski: Tomáš Töpfer, Plukovník: Petr Rychlý, Mariana: Tereza Bebarová).  Werfel zastával celoživotní přesvědčení, že křesťanství i  judaismus jsou jen dvě podoby téže víry. Sbližování protikladů, u nichž se to zdá nemožné, ale jež by (možná, někdy…) mohly skončit v harmonii – to je to, co nás zaujalo na „road-play“ o Židovi Jacobowském a antisemitském plukovníkovi Stjerbinském, kteří prchají před nacismem a soupeří o „Madame la France“…

Slovo o souboru:
Rádobydivadlo Klapý působí na českém amatérském divadelním poli už více jak třicet let. Za tu dobu nazkoušel soubor složený z lidí žijících v různých sídlech Ústeckého kraje, Prahy i Středních Čech přes třicet inscenací. Hraje velmi často po celé republice, zajíždí na různá pozvání i do ciziny. Dramaturgie souboru je pestrá, nicméně preferuje hry s vážnější tematikou než ty čistě zábavného charakteru. V současnosti má na repertoáru:   Maxim Gorgij – Vassa (režie V. Špirit), Pauly Vogel – Nejstarší řemeslo (režie Ladislav Valeš), Franz Werfel – Jacobowski a Stjerbinski (režie Jaroslav Kodeš). U této naposled jmenované hry jsme,  pro množství epizodních postav v příběhu, zvolili inscenační princip divadla na divadle. A nyní zkoušíme novou hru Čarodějky ze Salemu.

 ZPĚT  


Napsali o nás:

Na FEMADu 2020

Co pro vás osobně znamená Rádobydivadlo Klapý?
Jsou to především kamarádi a mám pocit, že jsme tam aspoň s tím jádrem našli společnou řeč v tom, že všichni chceme dělat divadlo „o něčem“. Že nechceme předvádět takové ty komedie „jenom pro zábavu“. Máme nějaké ambice udělat to co nejlíp.
Takže když se přesuneme k té dnešní inscenaci, co tam je to „něco“?
To bych se mohl zeptat já vás, vy jste to nepoznala?
Přiznám se, že jsem měla trochu problém, řešilo se tam více věcí a nebyl jsem si jistá, k čemu se vlastně přiklonit.
Samozřejmě těch témat je tam víc. Ale asi nejdůležitější je pro nás to porozumění dvou protikladů, a to jak v rovině lidské, tak třeba i v té náboženské.
A třeba i protiklad vážnosti a humoru…?
Ano, to je s tím spojené.
A spíše se přikláníte k té tragice nebo komice? Měnilo se to nějak v tomto ohledu? Různí se reakce?
Inscenační tradice této hry není u nás příliš velká a co vím, tak víceméně se to hrálo na vážno. Ale sám autor to podtitulem nazývá komedie jedné tragédie. A já to tak i cítím, takže jsme se pořád snažili variovat na hraně vážnosti a komiky. A ona svým způsobem sama ta cesta je tak absurdní, i protože je to do jisté míry autobiografické… Autor něco popsal, a když se na to podíváte dnešníma očima, je to až nesmyslné.
S čím byste určitě chtěl, aby divák odcházel po této inscenaci z divadla? Kdyby to měla být jediná myšlenka nebo pocit?
Nebuďte naivní, ten svět není černobílý a zkuste porozumět i těm druhým. A ne je hned zatratit.
A na závěr, jak se vám hrálo na FEMADu? Chcete něco vzkázat?
Tady se hraje vždycky pěkně. A vzkázat… ať se FEMAD udrží!

Nebuďte naivní. Rozhovor s Jaroslavem Kodešem. Festivalový zpravodaj FEMAD. 2020, 13.9., s. 2 

  • Já to zkusím shrnout. Jsem velkým fanouškem Rádobydivadla Klapý. Chtěl bych hlavně zdůraznit skvělé herecké výkony a muzikálně herecké výkony paní Lenky. Možná bych to někde trochu zkrátil, ale byl jsem spokojený.
  • Já bych klidně ohodnotila hudební složku, ta byla velmi osvěžující.
  • Ne vždy přístupné, nicméně neusnula jsem u toho, takže tak špatné to nebylo.
  • Úžasné herecké výkony. Mělo to pěknou atmosféru.
  • Nevyznělo mi hlavní poselství. Co je hlavní myšlenka, jakou to má váhu. Jestli je to vážné nebo to má být přehrávané a vtipné.

Divácké výkřiky. Festivalový zpravodaj FEMAD. 2020, 13.9., s. 2 

  • To je tak aktuální výpověď, že to se mnou prostě bouchne o zem.

Postřeh z kuloáru (tentokrát Rudolfa Felzmanna). Festivalový zpravodaj FEMAD. 2020, 13.9., s. 2 


The last but not the least, tedy poslední představení Rádobydivadla Klapý důstojně uzavřelo festivalový program. Inscenace Jakobowski a Stjerbinski (známý z profesionální scény jako Jakobowski a plukovník podle předlohy F. Werfela) konfrontuje dva charaktery: „věčného žida“ a frajerského, poněkud neurvalého bonvivána, které jako katalyzátor činů a vztahů doplňuje Marianne, symbolická postava zosobňující matku zemi, hrdou Francii a zároveň obdivovanou a zbožňovanou ženu. Tato inscenace byla především beneficí Ladislava Valeše v roli Jakobowského. Dojemný, s neokázalou poctivostí zahraný příběh o přátelství, lásce, životě a smrti získal nejvíce nominací, z nichž proměnil tu za Nejlepší hudbu a Nejlepší výtvarnou složku inscenace.

SOPROVÁ, Jana. Letošní FEMAD byl salónem vítězů [online]. 2020-10-07 [cit. 2021-08-12]. Dostupné na World Wide Web: http://www.amaterskascena.cz/clanek/letosni-femad-byl-salonem-vitezu-tnd5w.html

 ZPĚT