Napsali o Mlíku

Rádobydivadlo Klapý se s textem izraelské autorky Hadar Galron utkalo podruhé, poprvé to bylo v roce 2011,
když si režisér Ladislav Valeš vybral tragikomedii Mikve. V té době okupovala amatérská jeviště dvojí inscenace této hry, jež pojednává o skupině žen z prostředí ortodoxní židovské komunity, pravidelně navštěvujících rituální lázeň. Kroměřížská inscenace režisérky Mirky Kolářové tehdy postoupila na Jiráskův Hronov (kam se na ni přijela podívat
autorka), ta klapácká v režii Ladislava Valeše do Vysokého nad Jizerou… Hra I “love” MAMMA (v Rádobydivadle přejmenována na Mlíko na mozku) byla uvedena v Divadle ABC v režii Petra Svojtky v roce 2018, hrálo v ní 9 žen a 1 muž a zobrazovala radosti a strasti matek v současném světě, opět v prostředí židovské komunity. Ladislav Valeš se textu zmocnil a změnil nejen název.
(Neztotožňuji se s názorem Vladimíra Altána Mátla, že Mlíko na mozku je název dehonestující. Spíše v něm cítím ironii, která ke kusu patří). K devíti ženám přibyla Liběna Štěpánová představující (kouzelně, mimochodem)
cizí matku, dítě a hodiny, mužské role šéfů, manželů či partnerů si rozdělili Lukáš Burda a Lukáš Hodan a připsány byly i tři role dětí (kvůli úrazu Štěpána Belžíka zůstali Kristián Valeš a Štěpánka Cimrmanová). Scénicky se pracuje se sadou bílých kostek, s dřevěnými židlemi a kbelíkem s vodou, nenápadnou součástí scénického obrazu je menora. S kostýmy se účinkující vesměs popasovaly/-i samy/-i (s pomocí Václava Černého a nedávno
zesnulé Olinky Psotové). Hudební složka obstaraná Jiřím Cendrou je funkční, zpřítomňuje nevtíravě židovský svět – až na jednu výjimku, přeslazenou píseň Vítej. Vynikající herecký výkon odvádí Dana Cendrová coby Simcha, opory
Rádobydivadla Lenka Šťastná, Petra Maťáková a Martina Čechová nezklamaly, výkony Adély Bulasové, Marcely Pevné, Aleny Šulcové, Viktorie Krobové a Anny Tlusté vedle zkušenějších kolegyň obstojí…

Petra Kohutová