Jaroslava Maťáková

Jaroslava Maťáková, herečka a kostýmní výtvarnice. Jájina, jak se Jaroslavě v souboru přezdívá, patří do čtyřlístku služebně nejstarších a nejzkušenějších hereček Rádobydivadla. V souboru se objevila poprvé v roce 1991 v Inscenaci Hvězdy na ranním nebi, kde velmi úspěšně vytvořila postavu Marie. Její herecký potenciál je široký , nicméně v komediálních rolích exceluje. Pro řadu inscenací Rádobydivadla navrhla i kostýmy.

Rádobydivadlo Klapý je pro mne legendou. Seznámila jsem se s tímto spolkem v roce 1987 kdy jsem pracovala v Lounech v Domě kultury, a patřilo pod nás tenkrát i Fučíkovo divadlo, kde jsem hrála od 16 let. Divadlo tehdy nemělo režiséra a tak ředidel DK a herec Toník Havlín pozval do Loun režiséra Láďu Valeše, a mě tehdy velmi ohromilo Láďovo nadšení pro divadlo a jeho cit pro režii. Asi po roce a půl Láďova režírování v Lounech se zavřelo Vrchlického divadlo před rekonstrukcí a já začala jezdit hrát do Rádobydivadla. Bylo to pro mě velmi poučné a inspirativní. V Rádobydivadle vznikla skvělá parta lidiček, divadelních nadšenců. Nejen, že se pořád hrálo a zkoušelo, ale stále jsme seděli a povídali o divadle, řešili, vymýšleli, jezdili na přehlídky – žili jsme pro divadlo. Jsou to pro mě skvělé zkušenosti, skvělá léta a daly mi mnoho.

S Jájinou jsem začal spolupracovat ještě před založením Rádobydivadla Klapý, a to v lounském souboru na představení Istvána Örkenyho Rodina Tótů; v této tragigrotesce ztvárnila výborným způsobem Agiku. S touto inscenací jsme pak měli čest navštívit Jiráskův Hronov.

Není divu že jsem si pak při realizaci našeho pátého představení Hvězdy na ranním nebi na Jájinu vzpomněl. Obsadil jsem ji do role Marie, děvčete živícího se prostitucí a zároveň řešící rodící se milostný vztah k policistovi. Jájina se zhostila své role s naprostou suverenitou, a tím si v podstatě řekla o své angažmá v Rádobydivadle, které trvá do současných dní.

Pokud mohu za sebe zmínit její „top“ role, nemohu nezmínit roli Nataši v inscenaci Tři nány, co si zapomněly koupit lístek do Moskvy na motivy divadelní hry A. P. Čechova Tři sestry. Byl to excelentní výkon, ztvárňující zpočátku téměř neohrabané, přihlouplé, ale živočišné stvoření, které se později změní  v panovačnou a šikanující „blbku“.

„Blbka“,to je ten správný výraz, neboť Jájina dovedla tento typ žen ztvárňovat téměř s rozkoší. Dodávám k tomu její postavu herečky Diany ve Slepicích a částečně i postavu Esti v Mikvích a potažmo i postavu Flavie v inscenaci Za scénou.

Ale abych jí nekřivdil a nepředhazoval pouze tento typ rolí – přestože je Jájina živel jak ve svém osobním životě, tak i na pódiu, dovedla zcela přesně a ukázněně vykreslit charaktery postav, jako byla například Henrietta v inscenaci A Ježíšek už dávno… nebo bigotní Krystu v inscenaci O svátem Jánu hledej sobě vránu. Jájina se směle řadí k silné čtyřce hereček v Rádobydivadle, generačně rovnocenných, krásných ženských, ale přesto každá má jiný projektil svého talentu, kterého plně využívá. U Jájiny převyšuje jistý smysl pro komediálnost.

Valeš, Ladislav: Almanach 1986 – 2016