O souboru

Rádobydivadlo Klapý je spolčení divadelníků z mnoha sídel České republiky. Ačkoli poštovní adresa odkazuje na malou vesničku  pod hradem Hazmburk, místních je v souboru poskrovnu. To proto, že se členská základna do jisté míry proměňuje s každou novou inscenací. Sjíždíme se na zkoušky i představení z mnoha koutů severních i středních Čech, a také z Prahy. Motorem pro věčné kočování za i s divadlem, je pak naše společná láska k divadlu a přání dělat ho co nejlépe. Zakladatelem a současně i principálem a režisérem Rádobydivadla je Ladislav Valeš. Při vzniku na podzim roku 1986 byli tři herci a jeden režisér. Dnes jádro spolku čítá přes třicet členů. A pak je tu velká skupina spolupracovníků. 

Rádobydivadlo Klapý bylo založeno v roce 1986 a to především z iniciativy Ladislava Valeše a ing. Vladislava Kaspara. Jejich touhou bylo dělat divadlo, které by svým posláním oslovovalo a provokovalo, což se jim hned při samém počátku své existence dařilo více než vrchovatě. Rádobydivadlo jako první uvedlo v Čechách ve světové premiéře hru polského autora Jana Tettera Zeď a vzbudilo velký ohlas. Debut na amatérské divadelní scéně byl korunován vítězstvím v krajské přehlídce v Žatci v roce 1987. Ve hře, kterou režíroval Ladislav Valeš, hrál již zmíněný Vladislav Kaspar, Eva Andělová a Dana Cendrová. Všichni tito jmenovaní vytvořili ryzí jádro souboru, ke kterému se později přidávali další.

Do dnešních dnů vzniklo tak více než čtyřicet titulů, (přehled zde)  které dosáhly v konečném výsledků přes 850 repríz, a přibývají další. Soubor – spolek se zúčastnil mnoha přehlídek v naši republice, mimochodem na Jiráskově Hronovu byl 18x. Vystoupil i na mnoha mezinárodních přehlídkách. (Slovensko, Polsko, Maďarsko, Německo, Francie, Chorvatsko, Španělsko, Belgie, Lucembursko, Litva, Estonsko, Ukrajina).

V současné době působí ve spolku více než třicet herců. A režírují Ladislav Valeš, Jaroslav Kodeš, Václav Špirit a Kateřina Volánková.

 ZPĚT    na úvodní stránku


Drobničky z historie spolku

Celý rok 2020 i 2021 nás trápil covid – 19 a tak jsme nehráli. Premiéru Jacobowského a Stjerbinského jsme uskutečnili v lednu 2020 a za celý rok z plánovaných představení této inscenace jsme odehráli pouze čtyři. Ani inscenace Nejstarší řemeslo a Vassa nedoznaly ze stejných důvodů více repríz.

Rozmarné léto jsme ukončili 10. 11. 2018. Po dvaapadesáti reprízách. Trochu dříve než jsme si přáli.  Zemřeli nám dva herci. Jaromír Holfeuer, který hrál báječně Dědečka a František Zborník, který  stejně dobře vytvořil postavu Rocha.

Velmi obtížná práce bylo zkoušení Vassy. Většina postav je totiž alternovaná. A právě z tohoto důvodu měla Vassa tři předpremiéry. Oficiální premiéra proběhla 12. června 2018 v Lounech.

S „těhulkami“ je potíž zřejmě v každém souboru. V Rozmarném létě začínala v roli Ženy Pavla Umhöhová, když otěhotněla její roli převzala Lenka Svobodová – Šťastná. Když i ta začala čekat svého třetího potomka, musela roli převzít Vlaďka Zborníková – ta už naštěstí neotěhotněla. Lenka a Pavla se postupně vrátily když jim potomci umožnili návrat do role. No, a v roli Anny se se zase střídaly Petra Znamenáčková s Terezkou Šťastnou. Přišlo těhotenství Terezky, a Petra byla rázem na Annu sama.

Petra Maťáková-Znamenáčková hrála původně v Equovi zdravotní sestru, a když postupně otěhotněly Veronika a Lenka, tak hrála i Jill.

Z největší dálky na zkoušky i na představení létá a jezdí Václav Špirit, z německého Lörachu, což je skoro 700 km.

Jana Važanová byla požádána o záskok ve Třech nánách v České Lípě

Před představením Hory se připravují k porodu…, jež mělo být odehráno na Krakonošově divadelním podzimu ve Vysokém nad Jizerou 13. 10. 1993, si představitelka Lucie zlomila nohu. Zaskakovala Jana Pokorná, která se roli naučila ze dne na den,

Jan Klár žije v Mostu a pohybu se věnuje profesionálně; podílel se na pohybové složce inscenace O svatém Jánu…

Kateřina Fixová zrežírovala a vytvořila výpravu pro inscenaci Naše městečko.

A tehdejší přítel Kateřiny Baranowské Michal Benda se podílel na výběru hudby a na choreografii Fajdraricie.

Petra Konečná nebo Tereza Macáková, Blanka Šípová, také Bára Pokorná nebo (v Třešti) Jana Kodysová se příležitostně objevily v roli, která se podle programu Fajdraricie jmenovala NěkdoKdosiCosi, jinak také Mumie nebo Osud. A když se Fajdraricie hrála naposledy, a to v chorvatském Visu (28. 5. 2005), do role Mumie na místě angažována Mgr. Bohdana Pěva Šolcová.

Bodové světlo ve Hřbitůvku v Ballybeg vedli Jindřich Hedánek a Veronika Týcová.

Kromě uvedených účinkujících hrál roli Svinského spratka ve Slepici i Ladislav Kunst nebo Jiří Chadraba ml.

Zpěv, který se ozýval ze záznamu v Krásce z Leenane a Tanečních hodinách obstarala Michaela Krausová.

„Putování rolí“ bylo obzvláště oblíbené v Amadeovi. Josefa II., rakouského císaře, zaskočil na FEMAD Poděbrady František Zborník; Hraběte Stracka hrál při reprízách v Lounech a České Lípě Pavel Landovský; roli Catariny Cavalierové si „půjčila“ Týna Patková a zaskočila několikrát Tereza Lačná, která pak i alternovala Konstance.

ZPĚT na úvodní stránku