Vassa

Maxim Gorkij: Vassa

Patriarcha umírá a jeho smrt znamená konec rodinného podniku. Jeho žena Vassa se proti zániku všemi silami vzpírá a pokouší se s vypočítavým smyslem pro rodinu, zachránit firmu před bankrotem. Intrikuje, lže a bojuje pro věc, která se zdá být ztracená, a své jednání ospravedlňuje právem matky. Všichni kolem ní však také číhají na dědický podíl. Vassa, jista si svou mocí, jde za svým cílem přes mrtvoly.

Tvůrci:
Úprava a režie: Václav Špirit
Režijní asistent: Ladislav Valeš
Návrh scény: Pavel Macák
Návrh kostýmů: Karolína Baňková
Scénu vyrobili: Jaromír Holfeuer, Milan Hrzán
Realizace kostýmů a rekvizit: Olga Psotová
Hudba: Miroslav Anděl
Světla a zvuk: Jan Kaška, Václav Krycner, Pavel Hurych
Inspice: Naďa Hladíková

Osoby a obsazení:

Vassa: Eva Andělová
Anna, její dcera: Martina Čechová, Lenka Šťastná – Svobodová
Semjon, její syn: Jonáš Filip, Vít Líbal
Pavel, její syn: Jakub Ružbatský, Jiří Chadraba
Natálie, Semjonova žena: Adéla Bulasová, Veronika Scherbaumová
Ludmila, Pavlova žena: Petra Maťáková, Jana Dobrovodská
Prochor, švagr Vassy: Lukáš Burda
Michajlo, správce: Rostislav Soukup
Lipa/Duňa, služebné: Eliška Hrdá, Karolína Baňková

Délka představení: 75 minut + přestávka.

Hrací prostor: hraje se v klasickém kukátku o minimálních rozměrech mezi portály 5 m x 6 m na hloubku.

Slovo o hře:

Hra Vassa Železnova (nebo Železnovová) pochází z roku 1910, Gorkij ji pod vlivem Stalinovy ideologie přepracoval v roce 1935 – zrevolučnil ji. Rádobydivadlo se rozhodlo pro původní verzi. Revoluce 1905 ztroskotala, patriarcha umírá a jeho smrt znamená konec rodinného podniku. Jeho žena Vassa se proti zániku všemi silami vzpírá a pokouší se s vypočítavým smyslem pro rodinu zachránit firmu před bankrotem. Intrikuje, lže a bojuje pro věc, která se zdá být ztracená, a své jednání ospravedlňuje právem matky. Její dva synové jsou k ničemu, nemají žádnou vizi, žádný plán či představu, jak by mohli utvářet svůj život. Jde jim jen o peníze, které chtějí, až jejich otec konečně vydechne naposled. Na dědický podíl číhají jak dravá zvěř i všechny ostatní postavy: dcera Anna, švagr, snachy, správce. Vassa, jista si svou mocí, jde za svým cílem přes mrtvoly. Režisér Václav Špirit hru s nadčasovým tématem upravil, mj. přidal několik songů, které jednání a děj zcizují.

Napsali o inscenaci:

Jako předlohu pro benefici dlouholeté členky Rádobydivadla Evy Andělové vybral režisér Václav Špirit hru Maxima Gorkého Vassa. Opřel se o původní podobu textu z roku 1910; oproti revoluční verzi, již Gorkij na Stalinův příkaz vytvořil o 25 let později, postrádá tendenční bolševické vyznění, respektive varuje se ideologického vyznění vůbec. V ibsenovském rodinném dramatu nejstarší žena z rodu Železnovů bezohledně a bez skrupulí bojuje za zachování majetku a udržení mocenského statu quo, a to doslova přes mrtvoly (její manžel umírá a v průběhu děje zmírá/-ají i další). Režisér předlohu výrazně zkrátil a situace zostřil; zároveň pracoval se zcizením prostřednictvím jakýchsi danse macabre, tedy zpívaných, respektive rytmizovaných meziher, v jejichž rámci herci vystupují ze svých postav a stávají se na chvíli „živými mrtvými“ komentátory brechtovského ražení. Hraje se o vině, penězích, moci, o světě, jehož běh určují, protože jim nic jiného nezbývá, silné ženy; posledně jmenované téma je pro Rádobydivadlo do jisté míry typické, projevilo se v mnoha dřívějších inscenacích, ve Fajdraricii, Hřbitůvku v Ballybeg, Mikvi, byla vzpomínána Lorkova Bernarda… Pro většinu složek je typický minimalismus; vše se děje v otevřené scéně z panelů, již doplňují jen stůl, židle a samovar, kostýmy jsou bez výjimky v bílé barvě, ve druhé polovině s černými doplňky (jen červené boty služebné svítily mimo výklad); obličeje jsou bíle líčené. Hraje se vesměs soustředěně, tlumeně a bez přepjaté exprese; tím více působí zášlehy agrese (např. ve rvačce synů) či chladná cílevědomost (např. v závěrečném Vassině monologu). Tento počin Rádobydivadla je důkazem, že Gorkého Vassa je smysluplně inscenovatelná a aktuální i dnes; pevný tvar, promyšlený ve všech složkách a podpořený výraznou hereckou souhrou, sice vzbudil některé otazníky, ale ve výsledku přesvědčil – a tak kromě udělení individuálních hereckých cen a ceny za režii byla Vassa Rádobydivadla Klapý nominována do programu Divadelního Pikniku Volyně.

Petra Richter – Kohutová pro AS 8.4. 2019

34. premiéra souboru – hrálo se 23x

12.6. 2018 premiéra – Vrchlického divadlo Louny
29.9. 2018 repríza na Rádobyfestu
29.3. 2019 soutěžně na Děčínské Bráně – nominace na Divadelní Piknik Volyně. Režisér Václav Špirit získal cenu za režii a dále pak ceny za herecké výkony obdrželi Jiří Chadraba, Jana Dobrovodská a Karolina Baňková. Čestná uznání Eva Andělová a Lenka Švobodová – Šťastná.
účinkování v rámci Žlutického divadelního léta (jako host) 25.5. 2019
1.7.2019 soutěžně na NP Piknik Volyně – cena ze herecký výkon Eva Andělová
13.9. 2019 účast na FEMAD Poděbrady
2.11. 2019 repríza v Radnicích
7.11.2019 Divadlení podzim Jiřího Šatopleta, Říčany
16.2. 2020 Poprad (Slovenská rep.)
20.2. 2020 Turnov (nesoutěžně na Kocourovi v Turnově)
23.3. 2020 Třešť (KP směrem na KDP)
5.7. 2020 Josefodolské divadelní jaro – čestné uznání za herecký výkon Eliška Hrdá, ceny za herecký výkon Martina Čechová a Jiří Chadraba, cena za dramaturgický výběr textu, doporučení na KDP 2020
další reprízy zrušeny z důvodů pandemie coronaviru
29.9. 2021 derniéra na národní přehlídce KDP 2021

ZPĚT na stránku Hrajeme

ZPĚT na úvodní stránku