Rádobyfest podle Ladislava Valeše

Rádobyfest 2024 podle Ladislava Valeše aneb Papiňák v Klapém

25 září, 2024 Petra Richter Kohutová

Poslední víkend v září je jako obvykle zasvěcen jednomu z nepostupových, avšak atraktivních festivalů. Rádobyfest se letos koná po třiadvacáté, organizuje ho Rádobydivadlo v kulturním domě v Klapém a jde o setkání tvůrců, diváků, příznivců a přátel tohoto výrazného souboru.
V průběhu dvou dnů, pátku 27. a soboty 28. září 2024, uvidí diváci sedm představení a zároveň proběhne bujará oslava Ceny Pavla Dostála, již soubor letos získal od Ministerstva kultury ČR. A také oslava individuální Ceny Pavla Boška, kterou si přivezl režisér Jaroslav Kodeš z poděbradského FEMADu.
Na otázky nejen o festivalu odpovídal Ladislav Valeš. Zakladatel a umělecký šéf, autor, režisér a herec Rádobydivadla Klapý, režisér MALIS Libochovice a dalších amatérských divadel. Jeden z duchovních otců Rádobyfestu. A také Lounského divadlení.

Divoký Valeš letem světem divadlem

Přestože Tě netřeba většině zkušenějších divadelníků představovat a informace na Databázi českého amatérského divadla jsou přesné, ale strohé, pár slov o Tobě. Jak ses dostal k divadlu? Které soubory jsi vystřídal, než sis založil Rádobydivadlo?

LV: Víceméně jsem se o jakési divadelní začátky pokusil během základní vojenské služby v letech 1970-72 v Seredi. Založil jsem soubor, který se věnoval poezii nebo přednesu krátkých prozaických pokusů, které samozřejmě pocházely z mého šuplíku.Posléze, když jsem působil na energetickém učilišti ve Varnsdorfu jako mistr odborného výcviku, jsem společně s kolegy kantory, vychovateli a učni secvičil první dramatický útvar Legenda o Kainovi, pocházející z knihy Bohumila Hrabala Legendy a morytáty.

Známá je i Tvá libochovická éra…

LV: Počátkem osmdesátých let jsem se přistěhoval do Libochovic. Dostal jsem nabídku jako herec ve hře Mirko Stiebera Báječní milenci potřebují čas. A pak už to byla jen otázka času, kdy jsem se stal poprvé režisérem divadelního souboru Scéna. Mojí první režií byla hra podle knihy Vladimíra Párala Generální zázrak. Jeden z autorů dramatizace Miloš Horanský byl na premiéře. Po skončení jsme pak všichni podle jeho představ zkoušeli a hledali jiný pohled na představení až do samých ranních hodin. Musím říci, že pro moji divadelní budoucnost to bylo zcela určující. Jsem panu Horanskému velice vděčen.

Po mém nedobrovolném odchodu z Libochovic jsem krátce působil v Lovosicích (tam jsem režíroval Hrabalovy Postřižiny) a v Lounech (tam jsem uvedl Örkényho Rodinu Tótů).

A pak v roce 1986 přišla éra Rádobydivadla. A v roce 2001 Rádobyfest.

Rádobydivadlo

Rádobydivadlo jsi založil v roce 1986. Historku o tom, že sis první titul vybral tak, že jsi požádal na DILIA, ať Ti pošlou pouze to, co zatím nikdo neuvedl, je poměrně známá. Stejně jako to, že při premiéře byla strašná zima – a kdyby přítomní diváci (jichž bylo asi sedm) odešli, Rádobydivadlo by nepřežilo své první vystoupení…

LV: Jsem rád, že tomu tak bylo… Na naše začátky rád vzpomínám.

Proč zrovna v Klapém? Pokud vím, bydlí tam jen jedna členka souboru.  

LV: Hledali jsme po našem odchodu z Libochovic místo, a to nám nabídli v Klapý. Vděčíme za to vedení tehdejší Osvětové besedy.

A jakým způsobem tam fungujete? Vyvíjel se nějak vztah s vaším zřizovatelem?

LV: Myslím si, že naše spolupráce, a v současné době trvá už 38 let, může být parafrázovaná jako klidné manželství.

A co Tvoje skutečná rodina? Podporovala/ podporuje Tě?

LV: Moje rodina samozřejmě byla úzce spjata s divadlem. Ostatně jim nic jiného nezbývalo. Jinak by svého manžela (a tím jsem byl třikrát), tátu i dědečka neviděli. Takže chtíc nechtíc museli na divadelní prkna také.

Kterých svých dosavadních inscenací si nejvíce ceníš?

LV: Jsem tak trošku neskromný, cením si všech našich inscenací stejně. Do všech našich projektů jsme šli upřímně a s nasazením bez ohledu na finální výsledek.

V hlavní roli ženy

Tvojí poslední režií je Mlíko na mozku.

LV: Mlíko na mozku je inscenace hry Hadar Galron, úsměvný pohled na mateřství. S autorkou máme zkušenost, svého času jsme uvedli její Mikve, která ale byla odlišná tematicky i formálně. Obsazení však bylo také především ženské.

Takže Rádobyfest zakončí Mlíko na mozku?

Ne. Nehraje se proto, že někteří z rodinných či pracovních povinností nemůžou. Místo Mlíka bude Skořápka, která nebyla v rámci Rádobyfestu ještě hraná.

MALIS Jen tak pro radost

V posledních letech spolupracuješ se souborem MALIS. Mimo jiné v něm účinkuje Tvůj syn Kristián.

LV: MALIS je vlastně zkratka dětského a mládežnického souboru při DS Scéna Libochovice MAlá LIbochovická Scéna. Je to spíše otázka na Olinku Psotovou, která je jejich obětavou vedoucí. Posledních pár let spolupracuji se staršími dětmi.

Na rozhovor s Olinkou časem nepochybně dojde… O čem je letošní představení MALISáků?

LV: Jen tak pro radost je zábavná improvizační koláž textů pánů Šruta a Nikla a písniček Petra Skoumala. Na Radnickém dráčku to zafungovalo, tak uvidíme, jaké to bude na Rádobyfestu.

Rádobyfest dříve a dnes

Festival nese podtitul Memoriál Jaromíra Holfeuera. Proč?

Podle našeho kamaráda, přítele a vynikajícího herce Jaromíra Holfeuera, který v současné době hraje na nebeském podiu.

Mýlím se, když řeknu, že jsi dramaturgem přehlídky?

LV: Nemýlíš.

Jak vybíráš představení?

LV: Něco jako Tři oříšky pro Popelku, co mě právě cvrnkne do nosu…

Nejen Rádobyfestem živ jest soubor

Samozřejmě velkým úspěchem souboru je to, že obdržel letos Cenu Pavla Dostála od Ministerstva kultury ČR. Budete na Rádobyfestu slavit? A co pro Tebe vlastně znamenají ocenění, medaile a tomu podobně?

LV: Cena Pavla Dostála je pro nás nesmírně velkou poctou. Moc si jí vážíme. Samozřejmě je klišé, když budu prohlašovat, že nehrajeme divadlo kvůli cenám. Ale trošičku…

Několik let udílíte cenu Klapák. Jak to vzniklo, kdo je jejím autorem? Kolik nositelů zatím máte? A můžeš představit, kdo se stane Klapákem letos?

LV: Nápad vzešel z mé hlavy a myslím si, že to byl kupodivu dobrý nápad. Ovšem kdyby nebylo Vladěnky Zborníkové, která je vyrábí a je tak trochu donátor těchto půvabných sošek, nebyly by. Nositelů je již dost, ale noví se prozrazují až na vánoční besídce našeho divadla. Je to vždy překvapení. Aspoň doufám…

A bude letošní Rádobyfest ještě něčím výjimečný? Čekají diváky nějaká překvapení?

LV: Každý Rádobyfest je výjimečný. Letošní například proto, že jsme nedávno absolvovali 1000. (slovy – tisící!) představení v rámci naší existenci. A k tomuto účelu jsme nechali zhotovit nová trika.

Na závěr osobní dotaz. Svého času se Ti říkalo „divoký Valeš“. Platí to ještě?

LV: Divoký Valeš už dávno neplatí. Jsem spíše tiše bublající Papinův hrnec.

Zveřejněno na portálu Divadelník.cz