A Ježíšek už dávno

A Ježíšek už dávno…                                                           

Volně podle filmové předlohy Ingmara Bergmana Fanny a Alexander. První z bergmanovských inscenací, z provozních důvodů nazkoušená za tři měsíce. První představení, usvědčující Valeše z lásky k dnes tak populárním Seveřanům. A v neposlední řadě – představení o světě viděném dětskýma očima.

Videonahrávka Divadelní Třebíč 1999:  1. část   2. část

Scénář a režie Ladislav Valeš, scéna, světla a zvuk Pavel Hurych, kostýmy Jaroslava Maťáková a Věra Choltová, výběr hudby Ladislav Valeš a Veronika Týcová. Účinkující: Eva Andělová (Helena Ekdahlová), Miroslav Anděl (Oskar Ekdahl), Dana Cendrová (Emilie Ekdahlová), Lenka Šťastná (Amanda), Pavel Šíp (Alexandr), Katka Szakalová (Fanny), Ladislav Valeš (Karel Ekdahl), Ivana Žáková (Lýdie Ekdahlová), Pavel Macák (Gustav Adolf Ekdahl), Liběna Štěpánová (Alma Ekdahlová), Mirka Patrovská nebo Eva Fišerová (Petra Ekdahlová), Alena Černá nebo Jana Pokorná (Slečna Vega), Veronika Týcová (Maj), Antonín Havlín (Izák Jacobi), Ondřej Kareš nebo Vojta Hauf (Áron), Vojtěch Efler nebo Jiří Blail (Izmael), Václav Frk (Biskup), Jaroslava Maťáková (Henrieta), Jana Prošková (Blenda), Dagmar Králová (Elsa), Leona Marešová (Hana Schwartzová), Štěpánka Chadrabová nebo Eva Frková (Justýna), Jaromír Holfeuer (Policejní inspektor), Vlastimil Mareš (Tomáš Graal), Rosťa Soukup (Strýček Landahl).

Premiéra 7. 6. (podle kroniky) nebo 11. 6. 1998 (podle webu), obojí v Libochovicích, naposledy ve Znojmě 19. 5. 2000, hráno 31x – 13. premiéra souboru

Z celkového počtu repríz účast na přehlídkách:

  • účinkování na Libochovickém divadelním létu 7. 6. 1998 – cena Lotara Sedláka „za podíl na průběhu 41. ročníku LDL“ Pavel Hurych, cena diváka (187 bodů),
  • účinkování na přehlídce Za dačickou kostku cukru 6. 8. 1998 – v hlasování diváků obdrželo představení 200 bodů,
  • účinkování v rámci Divadelního podzimu Jiřího Šatopleta v Říčanech,
  • účast na přehlídce Modrý kocour v Turnově 23. 1. 1999 – cena za dramaturgii Ladislav Valeš a cena za herecký výkon Pavel Šíp,
  • účast na Perlení v Bechyni 1999 – „diplom pro perlící Rádobydivadlo Klapý, pro jeden nejlepší ze všech nejlepších perlivých souborů na festivalu v Bechyni l. P. 1999“,
  • účinkování v rámci přehlídky Březen – měsíc divadla Jilemnice 1999,
  • účast na přehlídce Děčínská brána 1999 – cena za režii Ladislav Valeš, ceny za herecký výkon Dana Cendrová a Pavel Šíp, nominace na národní přehlídku,
  • účast na národní přehlídce Divadelní Třebíč 1999 – čestné uznání za herecký výkon Pavel Šíp, cena za herecký výkon Eva Andělová, cena za režii Ladislav Valeš, čestné uznání za kostýmy Jaroslava Maťáková a Věra Choltová, cena za inscenaci, doporučení na Jiráskův Hronov z 1. místa,
  • účinkování na přehlídce Divadelní červen Lysá nad Labem 1999,
  • představení v Žatci 22. 6. 1999 – benefiční představení pro dětský domov (ve spolupráci s organizací Sociálně demokratické ženy),
  • účast na přehlídce Za dačickou kostku cukru 4. 7. 1999,
  • účast na národní přehlídce Jiráskův Hronov 12. 8. 1999,
  • účinkování na FEMAD Libice nad Cidlinou 25. 9. 1999 – zkrácená verze pro mladého diváka, spíše ukázka divadelní práce než představení,
  • účinkování na Českolipském divadelním podzimu 1999.

napsali o nás

Sobotní odpoledne náleželo inscenaci Rádobydivadla Klapý A Ježíšek už dávno…, jak nazval svou hru na motivy Bergmanova filmu Fanny a Alexandr režisér L. Valeš. Inscenace je jakousi mozaikou, montáží jednotlivých obrazů, v nichž se nám postupně představuje svět rodiny Ekdahlových. Svět herců, podnikatelů, intelektuálů, v němž má každý svou bolístku či pořádnou jizvu, ale kde panuje rodinné pouto lásky a odpouštění. Tento svět je vnímán dětmi, především malým Alexandrem (talentovaně zahraným Pavlem Šípem). V něm je nashromážděna esence z toho, co představují jednotliví členové rodiny. Když jeho otec náhle zemře a matka se rozhodne pro nového partnera, církevního hodnostáře, přináší tuto esenci Alexandr do tohoto zcela odlišného prostředí s sebou. Vzpoura je jen logickým vyústěním střetu takových dvou diametrálně rozdílných světů. Ale sama tato hlavní dějová linka, vydělující se pozvolna z jednotlivých obrazů a situací, je jen součástí líčení barvitého světa, jak jej prožívá dítě. Skládačka rodiny herců, zbohatlíků, tajuplného židovského prostředí, rodiny bigotně náboženské je základem pro vývoj Alexandrův. V tom je inscenace živá a zasahující. Režisér L. Valeš přijal do svého divadelního tvaru mnohé filmové postupy předlohy, především princip montáže a střihu. Některé klíčové scény pak zase řešil postupy ryze divadelními, např. pohřeb otce, požár v domě biskupa. Dosáhl tak tvaru, který má jasný řád a charakter. Herecká práce je velmi soustředěná, vyrovnaná, na rozdíl od předchozích kousků i velmi disciplinovaná. V diskusi o představení porota doporučovala dopracovat temporytmus zkrácením hudebních čísel při přestavbách a zřetelněji ještě vykreslit vývoj postavy biskupa. Určitým problémem se jevila optika, jíž tvůrci inscenace nechají diváky svůj příběh nazírat. Počáteční objektivní pohled se postupně pravděpodobně mění v pohled očima Alexandra, to ale není v inscenaci dostatečně zřejmé. Jinak jde ovšem o práci úctyhodnou a hodnou pozoru.

ZBORNÍK, František. 7. ročník Děčínské brány. Amatérská scéna. 1999, roč. 36, č. 2, s. 10

… kvalitu „lidství“ osvědčilo vedle českolipských i Rádobydivadlo Klapý. Ta inscenace se jmenuje A Ježíšek už dávno… a Ladislav Valeš v ní volně podle Ingmara Bergmana přepsal i jako režisér pro divadlo scénář filmu Fanny a Alexandr. První část této inscenace je citlivě i pokorně montážními střihy vybudovaný sled nejrůznějších situací, které vždycky maximálně uvolňují pohyb hereckého komponentu jako obraz člověka v nějakých podmínkách jeho bytí; tedy v situaci. Dohromady je tato montáž opět projevem lidství, jež v čemsi silně připomíná „moderní realismus“ slavné boleradické inscenace Roku na vsi, která si takto realizovanou „normou“ vyobrazení lidství dobývala přízeň diváků. Že tomu tak je i ve Valešově inscenaci, o tom svědčí ukázkově výkon dětského představitele Alexandra Pavla Šípa. Vždycky jsem byl přesvědčen o tom, že dítě – aniž bychom je jakkoliv nutili hrát kohokoliv jiného – může svým jednáním znázornit (názornost se nutně váže k mimesis) jiného člověka, jestliže porozumí situaci, to jest podmínkám, které konkrétně ovlivňují jeho existenci. Koneckonců – tohle platí o normě, o níž je řeč, obecně. Takže přirozený a přitom vědomý, záměrný herecký výkon Pavla Šípa je jenom potvrzením, že se o ni v první polovině Valešova režie opírá naprosto důsledně.

CÍSAŘ, Jan. Profilování Třebíče. Amatérská scéna. 1999, roč. 36, č. 3, s. 3-6

Dekoraci, kterou důsledně tvoří pouze několik kusů nábytku v černém prostoru, vévodí vizuálně i významově velká železná postel. Děti v posteli bydlí, hrají si i spí, při milostné hře dospělých postel padá, v posteli umírá otec a je v ní spouštěn do hrobu atd. Situaci umírání a pohřbu bych rád vysvětlil podrobněji. Při obrazu umírání je zadní část postele vyzdvižena do vzduchu a zůstává tak do následujícího obrazu pohřbu. Dva „pohřebáci“ podvlékají pod zadní stranou postele popruhy a spustí ji na podlahu (do hrobu). Opodál stojí celá rodina zahalená do černé pokrývky z postele. Jednoduché účinné řešení. Hereckou akcí se stává postel rakví. A právě takto jednoduchá scéna patří k nejsilnějším momentům z celé inscenace. Postel se tak stává metaforou lidského života od zrození až po smrt.

ZMRZLÝ, Karel. Scénografie Divadelní Třebíče 1999. Amatérská scéna. 1999, roč. 36, č. 3, s. 9-10

MIMOCHODEM…

Představení bylo uvedeno v Městském divadle v Českém Krumlově jako součást předplatného, skupina A, spolu s Jiráskem Česká Lípa a pražskými divadly Semafor, Činoherním klubem a Divadlem Na Vinohradech. Posledně jmenované hrálo v rámci tohoto předplatného rovněž Bergmana, pro změnu Scény z manželského života.

FESTIVAL DIVADLA PRO DĚTI / S upravenou formou své hry A Ježíšek už dávno... slavili ochotníci úspěchy, tentokrát na přehlídce v Libicích nad Cidlinou.
Další velký úspěch slavil v minulých dnech ochotnický divadelní soubor Rádobydivadlo Klapý poté, co se zúčastnil Festivalu a dílny divadla pro děti v Libicích nad Cidlinou s názvem Femad 1999. Sehrál zde upravenou verzi své hry A Ježíšek už dávno…, která si okamžitě získala obdiv odborné poroty i srdce malých diváků.

Podle slov režiséra Ladislava Valeše byla hra o jednu hodinu zkrácena a těžiště celého příběhu o vnímání některých rodinných událostí z doby dětství hlavní postavy Alexandra bylo přeneseno přímo na něj. „Před představením jsem měl hrůzu, aby z toho nebyl průšvih, ale sám jsem byl mile překvapen. Ze začátku jsem nevěřil vlastním uším, jak to děti v publiku zasáhlo. Příběh velice prožívaly, Dívaly se na něj jako na film s hvězdičkou, a s Alexandrem se ztotožňovaly tak, že vstupovaly do hry,“ sdělil s viditelným uspokojením Ladislav Valeš a dodal, že své pocity po představení vyjadřovaly kresbami. „Zanechalo to v nich tak silný dojem, že i když pak malovaly i jiné hry, v obrázcích se objevovaly objekty z Ježíška,“ podotkl režisér, jehož přepracovaná verze hry Ingmara Bergmana Fanny a Alexandr, upravená pro dětské publikum, patřila mezi uvedenými čtrnácti představeními k nejlepším.

„Tento úspěch mě také inspiroval k tomu, že v budoucnu budeme uvažovat i o přípravě hry, určené pro děti. Myslím si, že není dobré podceňovat dětského diváka. Uvědomili jsme si také to, že když se mu předloží kvalitní věc, hluboce o ní přemýšlí a rozumí jí,“ dodal Valeš a prozradil, že by v tomto novém představení byl nejspíše zpracovaný nějaký rodinný příběh, který by byl oběma generacím blízký.

Rádobydivadlo zahrálo dětem hru s hvězdičkou. Deník Litoměřicka 1. 10. 1999. S. 8

Kdybych byl dítě, tak bych neusnul. Jinak naprosto skvělý, propracovaný, hlavně herecké umění těch dětí bylo vynikající. (Martin Chlad)

Vzhledem k tomu, že jsem toto představení viděla jako tříhodinové, tak dnes se mi líbilo víc než to původní. (Hana Svobodová)

To, co bylo v tom tříhodinovém, tak dnes tak nevygradovalo. Byly v tom úplně rozrušený vztahy. (Yvona Kršková)

Představení jako takové se mi líbilo, protože už jsem ho viděl několikrát. Je to vůbec to nejlepší, co pan Valeš mohl kdy udělat. Ale proč to sem někdo tahal na Femad, festival pro děti a mládež? Není vám blbý, aby osmiletý dítě koukalo na traumatizující situace rodiny a dětí? (Pavel Trdla)

ANKETA: Jak se vám líbilo představení? Femaďáček. 1999, roč. 6, 26. 9., s. 7