Hřbitůvek v Ballybeg

Na motivy divadelní hry Bernarda Friela Tanec na konci léta v překladu Oty Ornesta – poetická hra nejen o konci léta. Mozaika životních příběhů několika sester, žijících na irském venkově.

Videonahrávka Divadelní Třebíč 2006:  1. část   2. část

Úprava a režie Ladislav Valeš, návrh scény a kostýmy Kateřina Baranowská, realizace scény, světlo, zvuk Pavel Hurych, bodové světlo Jindřich Hedánek a Veronika Týcová, výběr hudby Veronika Týcová, text písně Michal Horáček, zpěv Rút Horáčková, choreografie Michal Benda. Účinkující: Eva Andělová (Katy), Dana Cendrová (Meggi), Liběna Štěpánová (Rose), Eva Frková (Chris), Lenka Šťastná (Agnes), Jaromír Holfeuer (Jack), Lukáš Burda (Garry), Jan Kaška (Michael-dítě), Ladislav Valeš (Michael) a Bára Pokorná (Dcerka – tuto roli hrála i Petra Znamenáčková).

První uvedení 22. 6. 2005 v Litoměřicích, slavnostní premiéra 23. 6. 2005 v Lounech, inscenace pravidelně hrána do června 2006, poté obnovena pro jediné (a poslední) představení 15. 7. 2007 v Hořovicích, hráno 19x – 19. premiéra souboru

Z celkového počtu repríz účast na přehlídkách:

  • účinkování v rámci Festivalu amatérského divadla Roudnice nad Labem 2005,
  • účinkování na Libochovickém divadelním létu 2005,
  • účinkování na Rádobyfestu 2005,
  • účinkování na 3. Járovo divadelních žních 2005 v Klášterci nad Ohří – jako host,
  • účinkování v rámci Českolipského divadelního podzimu 2005,
  • účinkování na přehlídce Modrý kocour Turnov 2006 – jako hosti,
  • účast na krajské přehlídce Děčínská brána 25. 3. 2006 – cena za výběr hudby Veronika Týcová, ceny za ženský herecký výkon Eva Andělová, Dana Cendrová, Liběna Štěpánová, Eva Frková a Lenka Šťastná, 1. místo,
  • účast na přehlídce O štít města Prachatic 31. 3. 2006 – cena za nejlepší mužský herecký výkon Jaromír Holfeuer,
  • účast na Divadelním festivalu Napajedla 23. 4. 2006 – cena za ženský herecký výkon Eva Andělová, Cena Svatopluka Skopala Ladislav Valeš, čestná uznání za herecký výkon Liběna Štěpánová, Jaromír Holfeuer a Jan Kaška,
  • účast na národní přehlídce FEMAD Poděbrady / Divadelní Třebíč 20. 5. 2006 – čestná uznání za herecký výkon Jaromír Holfeuer, Lenka Šťastná, Dana Cendrová a Liběna Štěpánová,
  • účast na Libochovickém divadelním létu 2006.

napsali o nás

Představení rámuje postava už padesátiletého Michaela; herci hrají příběh, který on ve vzpomínkách vypráví, když se vrací na hřbitov v Ballybeg. Převáží do společného hrobu ostatky všech tetiček, které se v těžké předválečné době při hledání práce rozprchly po Anglii.

            „V původní hře malý Michael nevystupuje, jeho postava je fiktivní. Protože ale máme v souboru šikovného chlapce Honzíka Kašku, rozhodli jsme se ho obsadit a dát mu roli rošťáka, který má prak, staví draka a páchá další nepřístojnosti, prostě jako tatínek,“ říká Valeš.

            Dopsaná je i dcera dospělého Michaela, která se s ním vrací na hřbitov. Původně ji měla hrát Rút Horáčková, dcera textaře Michala Horáčka, který pro ni napsal i jednu písničku. Během zkoušek však divadla nechala a začala se věnovat zpěvu.

            „Chvíli jsme kvůli tomu přemýšleli, že tuhle postavu zase vyškrtneme. Protože je však ta písnička nádherná, pokusili jsme se za Rút získat náhradu a nakonec jsme ji našli v Báře Pokorné,“ pochvaluje si režisér. „Myslím, že pan Frial by se nezlobil, že jsme jeho motiv trochu rozpitvali a necháváme diváka nahlédnout do osudů rodiny ještě trochu jinou drobnokresbou,“ dodal.

NEEDRLE, Jiří. Louny uvidí slavný příběh pěti sester. Mladá fronta Dnes – severní Čechy 23. 6. 2005. S. 11

Hřbitůvek je zvláštní text s prvky epického vyprávění, který není dramatický, tj. nepředvádí děj, nýbrž imprese. Valeš v provedení staví na drobnokresbě, velmi civilním herectví, které však respektuje charakter jednotlivých postav, především pěti žen a je vnitřně pravdivé. Soubor se vrací k tématům, která už zpracovával, např. k obrazu žen uzavřených v domě (Lorca) či přirozeného koloběhu obyčejného života (T. Wilder – Naše městečko). Nejde o Irsko před druhou světovou válkou, jde o smysl lidského života kdekoliv na světě. Inscenace odehraná na variabilní tj. velmi funkční scéně K. Baranowské a s mimořádně přesně vybranou hudbou (V. Týcová), která se neuchyluje k prvoplánové irské etnické hudbě, neilustruje, nýbrž dotváří atmosféru, má neobyčejně poetický rozměr. Trochu problémem je onen zmiňovaný epický rámec, který sice přináší nutné informace, ale na druhé straně inscenaci retarduje. Je rovněž otázkou, zda rámování hřbitovem není v rozporu s tématem, kterým je radost ze života a odvaha se s ním poprat, ať přináší cokoliv. I přes tyto výhrady se domnívám, že kvalita herectví staví tuto inscenaci vysoko.

LÁZŇOVSKÁ, Lenka. 14. Děčínská brána. Amatérská scéna. 2006, roč. 43, č. 2, s. 22-23

Profesor Císař ve svém závěrečném proslovu citoval také titulek rozhovoru s Ladislavem Valešem (který byl uveřejněn v – mimochodem velmi čtivém – zpravodaji Divadelní Třebíče, režisérem inscenace Hřbitůvek v Ballybeg (vzniklé podle v Čechách poměrně často uváděné hry Briana Friela Tanec na konci léta), kterou uvedlo Rádobydivadlo Klapý. Ten titulek zněl Nacházíme vlídnější pohled na lidi a byl v proslovu prof. Císaře ironicky zobecněn jako obraz celkového „zvlídnění“ českého amatérského divadla. Pravdou jest, že zmíněná inscenace tento pocit sugerovala až nutkavě.

ŠOTKOVSKÝ, Jan. FEMAD Poděbrady/Divadelní Třebíč 2006. Ve znamení interpretační solidnosti? Amatérská scéna. 2006, roč. 43, č. 3, s. 5-10