Kráska z Leenane

Martin McDonagh: Kráska z Leenane

Matka, dcera a opuštěný irský venkov. Mavreen, kráska z Leenane, je čtyřicetiletá, pomalu odkvétající žena, žijící na samotě se svou matkou, trýznící dceru i sebe desítkami trapných drobností. Jako v Papinově hrnci narůstá mezi oběma ženami přetlak dusna a nenávisti. Výbuch přetlaku má tragický konec…

Překlad Lenka Kapsová, režie Ladislav Valeš, scéna Jaromír Holfeuer a Josef Tuček, hudba Jiří Cendra, text písně Ladislav Valeš, zpěv Michaela Krausová, rozhlasové nahrávky Jaroslav Kodeš a Jiří Hromada, světla Jan Kaška a Pavel Hurych, zvuk Markéta Krečmerová, grafika programu Pavel Macák. Účinkující: Veronika Valešová (Maureen), Dana Cendrová (Mag), Petr Bernard (Pat) a Vít Šťastný (Ray).

První uvedení 25. 9. 2010 v Klapém, premiéra 9. 12. 2010 v Lounech, naposledy 23. 11. 2012 v Radnicích, hráno 25x – 27. premiéra souboru

Z celkového počtu repríz účast na přehlídkách:

účinkování na přehlídce Modrý kocour v Turnově 2011,
účast na krajské přehlídce Děčínská brána 26. 3. 2011 – představení věnováno Janu Holfeuerovi; cena za režii Ladislav Valeš, cena za scénu Jaromír Holfeuer, cena za herecký výkon Dana Cendrová, čestná uznání za herecký výkon Petr Bernard a Vít Šťastný, cena za inscenaci, cena diváka, doporučení na Jiráskův Hronov,
účast na Divadelním festivalu Napajedla 10. 4. 2011 – cena za nejlepší ženský herecký výkon Veronika Valešová,
účast na národní přehlídce Divadelní Děčín 13. 5. 2011 – cena za režii Ladislav Valeš, cena za herecký výkon Vít Šťastný, cena za inscenaci,
účast na Libochovickém divadelním létu 28. 5. 2011,
představení v Činoherním klubu Praha 29. 5. 2011,
účast na FEMAD Poděbrady (Salón odmítnutých) 11. 9. 2011 – cena diváka, 2. místo mezi ženami Veronika Valešová, 3. místo mezi inscenacemi Kráska,
účast na 9. Česko-slovenských divadelních žních v Klášterci nad Ohří 2. 11. 2011,
účast na přehlídce Karlínské jeviště Praha 12. 11. 2011 – ceny za herecký výkon Veronika Valešová a Vít Šťastný, cena za inscenaci, hlavní cena,
představení v Popradu (Slovenská republika) 5. 2. 2012,
účast na přehlídce O štít města Prachatic 20. 3. 2012 – cena za režii Ladislav Valeš, cena za scénu Jaromír Holfeuer, cena za nejlepší mužský herecký výkon Petr Bernard, cena za nejlepší ženský herecký výkon Veronika Valešová, cena za inscenaci,
účast na Josefodolském divadelním jaru 5. 5. 2012 – cena za režii Ladislav Valeš, cena za herecký výkon Dana Cendrová, čestné uznání za scénu Jaromír Holfeuer a Josef Tuček, cena za inscenaci, nominace na KDP,
představení v Divadle rozmanitostí Most 24. 5. 2012,
účast na KDP Vysoké nad Jizerou 19. 10. 2012 – čestná uznání za herecký výkon Petr Bernard a Vít Šťastný,
účinkování na Radnické divadelní přehlídce 2012 (derniéra).

ZPĚT archiv her

napsali o nás

Valeš uzavírá příběh do stísněného prostoru (diváci sedí nablízko na jevišti), využívá materiálu zařízení pokoje, jednotlivých předmětů nejen ke generování dusné atmosféry, ale i jako systém významotvorných znaků. A především a hlavně: opírá se o mimořádné herecké výkony všech čtyř herců, zejména V. Valešová a D. Cendrová využívají svou příležitost k věrohodné kresbě svých postav, budují situace, kde každý pohled, každé gesto má svůj význam, je zdrojem napětí. Narůstající svár obou postav spěje věrohodně až k tragickému konci. Pupeční šňůru takového spojení nepřetrhne ani smrt. Z tohoto představení neodchází divák ani pobavený, ani šťastný. Odchází ale zasažený, protože démony, o nichž psal autor a jež Rádobydivadlo přivedlo na scénu, má v sobě v nějaké podobě každý. Očištění, katarze tu nemá podobu náhlého štěstí, ale poznání.

ZBORNÍK, František. Katarze v podobě poznání. Divadelní Děčín. Zpravodaj celostátní přehlídky činoherního a hudebního divadla. 2011, č. 7 (7. 5.), s. 6

Inscenátoři se spolehli na sílu, tragikomičnost a vnitřní dramatičnost předlohy a vydali se cestou téměř věrné interpretace textu, který podrobili kosmetickému proškrtání, kromě úplného závěru, v němž se dá mluvit o určitém autorském vkladu. Režie Ladislava Valeše je velmi citlivá a neefektní, nezahleděná do sebe, ale dávající obrovský prostor hercům a samotnému textu. Režie nenásilně a s umem pracuje s dramatickými oblouky a motivy v jednotlivých situacích (zapáchající hadr, kterým si Ray utírá boty, žluté letní šaty Maureen, prázdný invalidní vozík v závěru inscenace apod.). Dále je v režijním pojetí inscenace čitelné výrazné pochopení pro vnitřní dramatičnost předlohy a dramatické napětí mezi jednajícími figurami. Příkladem pochopení a podpory této vnitřní dramatičnosti je výše zmíněný pozměněný závěr: Maureen po zavraždění matky přichází na scénu s obrovským těžkým kufrem a již jí nic nestojí v cestě, aby sama začala žít. Nabízí se otázka: co se v kufru nachází? Jsou tam zabalené věci na cestu do Ameriky za přítelem Patem, nebo je to „těžké břímě“, které bude s sebou všude vláčet? Zde se inscenace dostává do metaforické roviny, která je zde pro mě (bohužel) utnuta zcizující písní z rádia s trapně popisným textem (i když je možné oddělit ji od samotné inscenace a brát ji jako doprovodnou hudbu k děkovačce). Jako další klad režijně-autorského pojetí bych spatřoval v odklonu od explicitně inscenovaného násilí na jevišti, které předloha přímo nabízí (zejména vražda Mag v závěru), a jeho určité „zjemnění“. Přesto je agrese v inscenaci přítomna, i když mnohem rafinovanějším způsobem, jako by postavy skrze agresivní chování vyjadřovaly svoje city (masírování matky dcerou, které dcera zakončí plivnutím do matčina nápoje apod.). Inscenace spíše počítá s emotivností a empatickým vkladem diváka, přesto neupouští od komičnosti a černého humoru, který je tak zásadní a specifický pro veškerou McDonaghovu tvorbu.

HAŠEK, Petr. Recenze z Divadelního Děčína 12. Divadelní zážitek z Leenane a Klapý [online]. 2011-05-15 [cit. 2014-09-22]. Dostupné na World Wide Web: http://www.amaterskascena.cz/cl-recenze-z-divadelniho-decina-12-110515151712#sthash.ocVtVicW.dpuf

ZPĚT archiv her