P. G. aneb Romantyckej příběh

P. G. aneb Romantyckej příběh

Love story a „the best of“ Peer Gynt Henryka Ibsena. Příběh nezodpovědného hrdiny, v němž se sváří donkichotské životní iluze s pragmatismem. O hledání jiskry slušnosti v roklině černé duše, o naději a odpuštění.

Jiří Blail, coby mladý Peer Gynt, si ve hře zajezdil na Evě Andělové, která hrála jeho matku

Videonahrávka Divadelní Třebíč 1997

Překlad Břetislav Mencák, úprava Ladislav Valeš a Gabriela Palyová, režie Ladislav Valeš, scéna Pavel Hurych a Vlastimil Mareš, kostýmy Jaroslava Maťáková a Věra Choltová, hudba Edvard Hagerup Grieg, písně Václav Vacek a Eva Andělová, zvuky a světla Pavel Hurych. Účinkující: Jiří Blail (Mladý Peer Gynt), Antonín Havlín (Starý Peer Gynt, také Otec ženicha), Eva Andělová (Ase, jeho matka), Hana Holfeuerová (Ase, umírající), Veronika Týcová (Mladá Solveig), Dana Cendrová (Stará Solveig, také Přesídlenkyně), Jaroslava Maťáková (Ingrid, také Dvorní trol a Cherubín), Liběna Štěpánová (Zelená princezna), Bára Svobodová (Helga – tuto roli převzala Lenka Šťastná, od pražského představení 19.3.1997), Vojtěch Efler (Ženich, Plavčík), Rosťa Soukup (Kovář Aslak, Kapitán – tyto role hrál v představení v Dobroměřicích Pavel Macák), Jaromír Holfeuer (Král trolů, také Přesídlenec a Rychtář), Jana Prošková (Trol, Matka ženicha, Rychtářová), Jana Vyšatová (Trol, Děvče na svatbě), Alena Černá (Trol, Děvče na svatbě – tyto role hrála v Dobroměřicích Miroslava Patrovská), Káťa Szakalová (Trol, Ošklivý výrostek), Vlastimil Mareš (Trol, Námořník), Veronika Svobodová (Trol), Štěpánka Valešová (Divoženka, Děvče na svatbě), Jana Pokorná (Divoženka, Děvče na svatbě, Cherubín), Leona Vosecká (Ježibaba), Jiří Chadraba (Svatebčan, Námořník), Roman Červenka (Svatebčan, Námořník – připsaná role, poprvé hrál v Turnově, tuto roli hrál také Vojtěch Hauf.

Premiéra 30. 4. 1996 v Klapém, 2. premiéra 31. 5. 1996 v rámci Libochovického divadelního léta, původní derniéra v Litoměřicích 7. 12. 1997, inscenace obnovena téměř po roce pro představení v Žatci, definitivní derniéra v Dobroměřicích 12. 3. 1999, hráno 18x – 10. premiéra souboru

Z celkového počtu repríz účast na přehlídkách:

účast na krajské přehlídce Josefodolské divadelní jaro 3. 5. 1996 – ceny za herecký výkon Veronika Týcová, Jiří Blail a Eva Andělová, cena za scénu Pavel Hurych a Vlastimil Mareš, doporučení do širšího výběru KDP,
účast na Libochovickém divadelním létu 31. 5. 1996 – cena diváka,
účinkování na Českolipském divadelním podzimu 22. 11. 1996 – cena za herecký kolektivní výkon,
účast na Modrém kocourovi v Turnově 25. 1. 1997,
účinkování na POPAD Praha 19. 3. 1997,
účast na Okresní divadelní přehlídce Horšovský Týn 1997,
účast na regionální přehlídce Wintrův Rakovník 1997 – cena za režii Ladislav Valeš, cena za kostýmy Jaroslava Maťáková a Věra Choltová, cena za scénu Pavel Hurych a Vlastimil Mareš, ceny za herecký výkon Eva Andělová a Veronika Týcová, cena za inscenaci,
účast na národní přehlídce Divadelní Třebíč – cena za režii Ladislav Valeš, cena za scénu Pavel Hurych a Vlastimil Mareš, čestné uznání za herecký výkon Veronika Týcová, doporučení na Jiráskův Hronov ze třetího místa,
účast na národní přehlídce Jiráskův Hronov 7. 8. 1997,
účinkování v rámci 1. ročníku Divadelního podzimu Jiřího Šatopleta 20. 11. 1997.

napsali o nás

„Letos Rádobydivadlo slaví deset let od vzniku. Když si vzpomenu, že na první představení přišlo okolo třiceti lidí a dnes přes dvě stě, vidím, že naše práce si diváky podmanila. Poukazuje tak na zlepšení kvality ochotníků, ale zároveň zavazuje k jejímu neustálému zvyšování,“ (říká Ladislav Valeš – pozn. raK)

Klapský soubor se dnes zaměřuje z jedné třetiny na vlastní tvorbu a pak na úpravu známých textů. Peer Gynt je pro amatérské divadelníky velice náročným dílem, jehož zpracování a nastudování zabere spoustu času. V tomto případě se Rádobydivadlu podařilo výborně upravit téměř tříhodinovou scénu na hodinové dílko, aniž by utrpěla kvalita textu nebo unikl smysl. Místní publikum je velmi vnímavé a vyjadřuje své pocity spontánním potleskem během celého představení.

Příběh vypráví o člověku, který užívá života plnými doušky, ovšem bez potřebné míry zodpovědnosti. Po letech v cizině, kdy nemá vedle sebe přátele, nikoho blízkého, zjistí, že jeho život byl velice rozverný a do jisté míry nenaplněný. V té chvíli si uvědomí, jak nicotná je síla peněz a hmotných statků proti prázdnu v lidském nitru bez blízkých, přátel… V klapském domu kultury byla scéna perfektně připravena. Gradaci představení dala i reprodukovaná hudba scénické básně Edwarda Griega. Rádobydivadlo je dobře připraveno na víkendovou přehlídku a s tímto náročným kusem si může dělat ambice na postup do celostátního kola, které proběhne ve Vysokém. V každém případě si soubor pod vedením Ladislava Valeše připsal na domácí půdě další velký úspěch na své konto.

VERNER, Pavel Vinter. Rádobydivadlo je připraveno na víkend. přehlídku. Ústecký kraj 2. 5. 1996

… ať už to dělá jakékoliv potíže, faktem prostě je, že výsledek ve svém celku je – řekněme to tak – důkazem tvořivosti. Tím rozumím to, že divadelní invence je součástí této tvořivosti.

Kdysi jsme tohle slovo používali hojně, skloňovali je ve všech pádech, teď se mu dost vyhýbáme, jako bychom se za ně styděli. Jenže, dámy a pánové, zcela striktně a důsledně vzato: každá amatérská divadelní činnost je tvořivá – byť její výsledek (inscenace či představení) byl sebehorší. Neboť amatéři tu vykonávají činnost, pro niž nejsou připraveni a musí proto zdolávat překážky, na něž vynakládají pro sebe vlastně zcela nové úsilí. Ať tedy chceme nebo nechceme: tohle kritérium je hlavní kritérium pro amatérské snažení a usilování – a čím více tvořivosti cítíme, tím více – oprávněně! – máme pro takové amatérské divadlo pochopení a držíme mu palec. Neboli: oceňujeme je a hodnotíme poměrně nebo i hodně vysoko. A protože tvořivost se projevuje nejenom ve výsledku, ale také v tom, co bychom mohli nazvat „duševním procesem“, tak oceňovat i ty inscenace amatérských divadelníků, jejichž výsledek – chcete-li tvar – zdaleka není vybroušený, ale zato ten duševní proces má v sobě lví spár. Na programu Třebíče ´97 bylo jedno takové představení přímo vzorové: P. G. aneb Romantyckej příběh. Jako autoři literární předlohy jsou podepsáni Henrik Ibsen a Ladislav Valeš. Což znalci českého amatérského divadla hned prozradí, že s největší pravděpodobností tuto inscenaci vytvořilo Rádobydivadlo Klapý a znalci světového dramatu velmi brzy po přečtení textu nebo po pár úvodních větách dialogu v představení dojde, že Ibsen je tam proto, protože iniciály P. G. znamenají Peer Gynta. Jenže: žádný Peer Gynt to není. Zůstaly postavy, zůstaly situace, zůstala i slova, ale všechno je to „sestaveno“ docela jinak. Je-li drama Ibsenovo příběhem o individualistovi, jenž dospěl až k egoismu, k naprostému soustředění na sebe a k romantikovi, jehož snění dovedlo k naprostému přehlížení skutečnosti, pak druhý autor Valeš to zamýšlí docela naopak. Jako „tklivý“, melodramatický, happy-endový příběh o člověku, jemuž je nakonec vše odpuštěno a jemuž i jeho léta čekající Solveize je dopřáno šťastného podzimu života. A na cestu do něj jim nadšeně mává Zelená princezna, kterou Peer Gynt vlastně strašně podvedl a oklamal. Vyrovnat se s touto inscenací znamená přijmout ji jako naprosto samostatné dílo. Prostě to není Peer Gynt, ale P. G. aneb Romantyckej příběh. A pak se hned objeví švy; jak v uspořádání událostí – tedy v příběhu – tak v divadelních možnostech, které jednotlivé situace nabízejí. Jako tvar to má k dokonalosti daleko. A přesto: právě tohle úsilí o P. G., o „romantyckej příběh“, je to, co na této inscenaci přitahuje. Ta tvořivá snaha vyprávět cosi, co tváří tvář Ibsenovi je nové, jiné, původní. Ten velký tvořivý „duševní proces“ je hodnotou, která inscenaci v řadě 12 třebíčských představení rázem zvedá na jedno z předních míst.

CÍSAŘ, Jan. Třebíčské radosti a starosti. Amatérská scéna. 1997, roč. 34, č. 3, s. 17-19

Celková úroveň scénických výprav byla značně nevyrovnaná. Nejlepší výpravy se však výrazně podílely na dobrých výsledcích špičkových inscenací.

První dojem: Rádobydivadlo Klapý – P. G. aneb Romantyckej příběh, scéna Pavel Hurych a Vlastimil Mareš. Uprostřed prázdného nedivadelního sálu stojí bílý výtvarný prostorový objekt, který na první pohled evokuje pocit horské zasněžené krajiny (na dřevěných čtvercích rozložené krychle, halda bílých polštářů, v pozadí kůl, na něm bílé prostěradlo). Mohl by bez problémů stát na kterékoliv výstavě současného postmoderního umění. Zde je to šikovně vymyšlený divadelní variabilní objekt, který na principu rozpadávající se dřevěné krychle umožňuje rychlé změny prostředí. Například Peer Gynt odjíždí lodí, vstupuje na dno rozložené krychle, lodníci zevnitř vztyčují dřevěné stěny krychle, na kůlu se objevuje plachta. Při bouři lodníci nezávisle na sobě pohybují stěnami krychle, při ztroskotání stěny s rachotem padají. Celá scéna působila velmi sugestivně. Dobrých nápadů obsahovala inscenace ovšem více. Za všechny aspoň jeden: Křeslo s umírající Asee se otáčí kolem osy kůlu. Na zadní straně křesla se objevuje náhrobek se jménem a datem smrti, přicházejí dva věnce a lehají si k náhrobku. Režie sice ne vždy důsledně využívala možnosti scény, ale i tak vzniklo představení s mnoha nečekanými svěžími nápady.

ZMRZLÝ, Karel. Scénografie Divadelní Třebíče 1997. Amatér. scéna. 1997, roč. 34, č. 3, s. 20-21