O svatém Jánu, hledej sobě vránu

O svatém Jánu, hledej sobě vránu

Slečna Julie podle Augusta Strindberga, Veroniky Týcové a Ladislava Valeše, ozvláštněná překladem Jiřího Zedtwitze z roku 1925. Komorní drama o penězích, zradě i nenávisti, o milostném trojúhelníku a boji o dominanci a podřízenost. Stylizace, rytmizace, sugesce; lokaj Jean, slečna Julie, bigotní Krysta – a svatojánská noc.

Videonahrávka Divadelní Třebíč 2000

Scénář Veronika Týcová, režie Ladislav Valeš, dramaturgie Veronika Týcová, scéna Kateřina Baranowská j.h., výroba scény, světla a zvuky Pavel Hurych, kostýmy Kateřina Baranowská j.h. a Jaroslava Maťáková, výběr hudby Ladislav Valeš a Veronika Týcová, pohybová spolupráce Jan Klár j. h. Účinkující: Jakub Dostál j.h. (Jean – roli převzal Stanislav Majer, poprvé 16.6.2001), Veronika Týcová (Julie), Jaroslava Maťáková (Krista), Pavel Macák, Jiří Blail, Vojta Efler, Lenka Šťastná, Eva Frková a Mirka Patrovská (elfové, chasa).

Premiéra 10. 6. 1999 v Klapém, obnovená premiéra v Klapém 16. 6. 2001, naposledy hráno 10. 11. 2001 v Litvě, hráno 16x – 14. premiéra souboru

Z celkového počtu repríz účast na přehlídkách:

účinkování v rámci Libochovického divadelního léta – cena Vladislava Kaspara Jakub Dostál, čestné uznání soubor za inscenaci,
účinkování na přehlídce Divadelní červen Lysá nad Labem 1999,
účinkování na přehlídce Modrý kocour v Turnově 29. 1. 2000,
účast na Perlení v Bechyni 6. 2. 2000,
účinkování v rámci Třešťského divadelního jara,
účast na krajské přehlídce Děčínská brána 25. 3. 2000 – cena za režii Ladislav Valeš, cena za inscenaci, první doporučení na národní přehlídku,
pozvání do Činoherního studia Ústí nad Labem 14. 3. 2000,
účast na národní přehlídce Divadelní Třebíč 2000 – cena za scénografii Kateřina Baranowská, čestné uznání za herecký výkon Jaroslava Maťáková, doporučení na 3.-4. místě na Jiráskův Hronov (neproměněno – představení zůstalo na pozici náhradníka),
účinkování v rámci Jugendtheatertage v Heidenreichsteinu (Rakousko) 14. 10. 2000,
účinkování v rámci Evropských dnů amatérského divadla v Rudolstadtu (Německo) 23. 6. 2001,
představení v rámci prvního ročníku Rádobyfestu 12. 10. 2001,
účinkování na Stochovské Thálii 2001, 3. ročníku nesoutěžní přehlídky se zahraniční účastí,
účinkování na mezinárodní divadelní přehlídce v litevském Rokiskis 10. 11. 2001.

napsali o nás

Hraje se na významotvorné scéně K. Baranowské, která vymezila hrací prostor venkovského interiéru masivními zdmi, jež ve smyslu hraných situací prostor zužují, svírají či naopak uvolňují a v některých okamžicích dovolují nahlédnout i na svou odvrácenou stranu (milostná scéna mezi Jeanem a Julií). Prostředí je tak spolunositelem významů a dává navíc konkrétním situacím obecnější význam.

Hlavním tvůrcem situací a sdělení jsou však herci. V každém slova smyslu jde o hereckou práci pozoruhodnou a talentovanou. Strindberg „předepisuje“ odkrývání charakterů až na samou jejich temnou dřeň, postavy se zmítají mezi konvencí a vášní, mezi láskou a prospěchářstvím. V odkrývání jednotlivých vrstev „duší“ není žádná logika, předpokládaná posloupnost, poznání přichází neočekávaně, a o to tvrději zasahuje partnery i dotčenou postavu samu o sobě. Pro jevištní sdělení to předpokládá veliké herecké nasazení, ale ruku v ruce s tím i schopnost a dovednost umožnit divákovi tato psychická hnutí sledovat, orientovat se v nich a zřetelně rozpoznávat jednotlivé konkrétní motivace. Právě v tom má tato inscenace ještě rezervy. Herecká expresivita je někdy na úkor sdělení (Julie Veroniky Týcové).

Režie někde rytmizuje sled situací jakýmisi symbolickými zastaveními, v nichž prostřednictvím působivé hudby, stylizovaným hereckým projevem a výjimečně i dalšími prostředky (masky) vytváří znaky se snahou ještě podtrhnout témata těchto situací.

Jde o inscenaci v dobrém slova smyslu ambiciózní, o působivý tvar vyvážený ve všech složkách. O tvar, jenž v práci souboru kontinuálně pokračuje ve sledování severské dramatiky. V tomto smyslu by bylo asi velmi pozoruhodné srovnání této interpretace Strindbergova díla s dramatickým dílem o Strindbergovi, jež soubor aktuálně rovněž inscenuje.

Starý příběh se tentokrát pokusil mluvit k současnému diváku o současných problémech. Snahou tvůrců inscenace to rozhodně bylo. Fakt, že někdy slova zůstala slovy a že se někdy divák ztrácel v přemíře nejasně strukturovaných informací, tuto snahu neumenšuje, je to výzvou pro další práci na této inscenaci.

ZBORNÍK, František. Staré a nové příběhy na Děčínské bráně. 2000, roč. 37, č. 2, s. 10-11

… málokdy se u nás vidí tak chápavá, oddaná „služba“ autorovi, přitom nijak pietní či mdlá, ba naopak. Inscenace byla plná napětí, vrchovatě dramatického, a přitom nepřepjatého. To vše podtrhovala jednoduchá realistická scéna s hybnými stěnami (zde by se možná dalo jít ve výkladu ještě dál) a soustředěné herecké výkony v nejlepší tradici klasického činoherního herectví s příměsí stylizovaného expresionismu.

HULEC, Vladimír. Uživatelsky přátelský festival Modrý kocour. Amatérská scéna. 2000, roč. 37, č. 2, s. 20-21

Rádobydivadlo Klapý volilo náročný titul. Jeho hra O svatém Jánu, hledej sobě vránu… je inscenací Strindbergovy Slečny Julie, o souboji postojů a vztahů – mezi dvěma lidmi z různých společenských tříd, mezi mužem a ženou. Její děj se odehrává ve svatojánské noci, kdy se stírají jakékoliv rozdíly mezi lidmi, prolíná se fantazie se skutečností. Ve vztahu mezi slečnou Julií a sluhou Jeanem se hraje o dominanci a podřízenosti, která se proměňuje. Veronika Týcová hru výrazně seškrtala a upravila. Použila starého zajímavého překladu z 20. let se zachováním koncovek na -ti a onkáním (ale místy se do inscenace mísí hovorová čeština, takže jednota je v tomto smyslu narušena). Snaha o vyrovnání se s tematikou předlohy zůstala zachována, ale zřejmě se v realizaci vytratily některé motivy ujasňující výklad postav a celku.

Valešova inscenace je založená na výrazné rytmizaci a je působivá svou atmosférou. Ona rytmizace se však děje na úkor budování situací zevnitř a tak jednání postav působí občas nemotivovaně a nečitelně. Především představitelka Julie Veronika Týcová je ve snaze o sdělení mnoha podtextů najednou příliš obecná a nekonkrétní a místo jasně motivovaného jednání se pak ve výsledku setkáváme s pózou. Projev Jakuba Dostála j.h. (Jean) je plastičtější. Herecky nejlépe vychází Krista Jaroslavy Maťákové, která je v řádu inscenace přesná, věcná, střízlivá a smysl jednání a metaforičnost vychází z konkrétností.

Scéna je v detailu zpracovaná iluzívně realisticky. Celek působí silně imaginativně a navozuje bezpečně dusivou atmosféru příběhu. Efektní rozpadání stěn místnosti není však bohužel vždy čitelně zdůvodněno. Někdy má metaforický význam, jindy je popisné – ale tak je tomu v podstatě i v ostatních složkách inscenace. Výklad celku je pak spíše výsledkem fabulačních schopností diváka a ne až tak zřetelným divadelním sdělením.

EXNAROVÁ, Alena. Průvodce po představeních Divadelní Třebíče 2000. Amatérská scéna. 2000, roč. 37, č. 3, s. 20-21

MIMOCHODEM…

Další úspěch, tentokrát z evropského festivalu v Rudolfstadtu, si v minulých dnech přivezl divadelní ochotnický soubor Rádobydivadlo Klapý. Ten se v Německu představil se svou hrou O Svatém Jánu, hledej k sobě vránu.

Podle slov režiséra a vedoucího Ladislava Valeše jel soubor na festival s touto hrou v novém nastudování, přičemž hlavní roli ztvárnil herec Stanislav Majer z divadelního souboru Lebedung Louny. „Bezkonkurenčně jsme jak u odborné poroty, tak u diváků, vyhráli. Všichni ocenili zejména bezprostřednost a zaujetí herců,“ prozradil Valeš. Dodal, že v místním tisku vyšly i velice příznivé recenze s tím, že i bez doprovodných efektů by hra publikum zaujala. Veronika Týcová a Stanislav Majer se stali nejlepšími herci festivalu.

ERETOVÁ, Jitka. Ochotníci si z Německa přivezli vítězství a pozvánky do Holanska a Polska. Deník Litoměřicka 30. 6. 2001. S. 7

S krásnými zážitky se v minulých dnech vrátil z mezinárodního festivalu divadelních ochotnických souborů Interrampa z litevského městečka Rokiskis soubor Rádobydivadlo Klapý. Ten se zde představil se svou úspěšnou hrou Augusta Strinberga O svatém Jánu, hledej k sobě vránu.

Ochotníci byli nadšeni jak vstřícností, se kterou je litevští organizátoři přivítali a následně o ně pečovali, tak vysokou úrovní festivalu i moderními poměry v zemi. „Téměř třicetihodinová únavná cesta byla skutečně vyvážena krásnými zážitky ze země 90 jezer a lesů, která od naší poslední návštěvy v roce 1995, kdy jsme cestovali do Estonska, doznala změn a směřuje k modernímu rozvoji,“ vyprávěl režisér souboru Ladislav Valeš, jenž byl i se souborem pozván na setkání s nejvyššími představiteli politického a kulturního života města.

K vlastnímu festivalu uvedl, že vedle nich se zde představily soubory z Ruska, Litvy a Lotyšska. Rádobydivadlo mělo se svou hrou tradičně velký úspěch jak u 150 lidí v obecenstvu, tak u odborné poroty, která ocenila zejména efektní nápaditost a kvalitní herecké obsazení. „Ani nechtěli věřit, že jsme pouze ochotníci,“ dodal Valeš. Podle jeho slov s nimi velice aktivně vyhledávali rozhovory o divadelních tématech, kdy zejména mladé a studenty zaujalo, že Veronika Týcová, představitelka hlavní role Julie, je studentkou herecké školy.

Vedle dárků a úspěchu si Rádobydivadlo přivezlo domů pozvánku na festival na příští rok a zároveň slib, že litevský soubor Rokiskis bude jedním z hostů na Rádobyfestu v Klapém. „I my jsme obdivovali vysokou úroveň litevského divadelnictví, styl hraní souboru v představení Lov na krysy, který byl velice poetický a založený na citech,“ prozradil vedoucí souboru.

ERETOVÁ, Jitka. Rádobydivadlo pozvalo Litevce. Deník Litoměřicka 14. 11. 2001. S. 8