Eva Kodešová

Bc. Eva Kodešová, herečka, lektorka. Pochází z herecké rodiny. Už její prarodiče hrávali divadlo. Sama stála na prknech co znamenají svět již v sedmi letech, v divadelním souboru Tyl Rakovník, kde později vytvořila řadu báječných rolí a kde působila i její rodina. Od roku 2004 spolupracuje především s Rádobydivadlem. Vedle herectví se věnuje i lektorské činnosti, působí v řadě porot amatérských přehlídek, především pro divadlo určené dětem, či divadlo poezie nebo jako lektor dětských seminářů.  V osobním životě je matkou dvou dětí, z nichž dcera se také věnuje divadlu jako profesionální herečka, ale spolupracuje i s Rádobydivadlem.

„Evička k nám přišla z Rakovníku, kde v tamějším a velmi slavném souboru sehrála desítky rolí a v mnoha z nich se blýskla i na Jiráskově Hronovu. Samozřejmě, pokud se pohybuji v amatérském divadle od roku 1983, musel jsem Evu v každém případě zaregistrovat, to prostě nešlo přehlédnout. Eva je pro své herecké kvality a charisma velmi přesvědčivá, a nedá se jí zkrátka ubránit,“ říká principál souboru a dále pokračuje.

„Do Rádobydivadla ji přivedla má nabídka. V roce 2003 jsme společně jeli, Rádobydivadlo a DS J. K.Tyl Rakovník, reprezentovat Českou republiku na Slovensko v rámci slovensko-české neprofesionální tvorby. A  když jsem Evičku viděl v představení Děvčata, které režíroval její manžel Jarka Kodeš, napadla mě spásonosná myšlenka. V té době jsem totiž studoval představení Taková podivná kombinace citů na motivy Bergmanova filmového scénáře Podzimní sonáta o vztahu dvou žen, matky a dcery. Roli matky zkoušela Eva Andělová, ale během zkoušek jsem si nebyl jistý, zda Eva Andělová tam vnáší tu potřebnou sílu, energii ženy lačné po úspěchu, přitom opomíjející základní rodičovské povinnosti. Eva Andělová dodávala té postavě pořád změkčující tóniny. Pod vlivem toho, jak se Evička v tom památném  „slovenském“ představení zhostila své ústřední postavy v rakovnickém představení Děvčata, nabídl jsem jí hostování, přímo roli matky. Bylo to pro mě těžké po návratu ze Slovenska to náležitě Evě Andělové vysvětlit, neboť ji mám strašně rád, ale naštěstí to Eva Andělová vzala, nebo to aspoň dávala najevo, že je s tím srozuměna, za což jsem ji strašně moc vděčný. Evička Kodešová se nakonec mé nabídky zhostila velkolepě a společně s Veronikou Týcovou a ostatními kolegy v inscenaci předvedla herecký koncert. Nikdy na tuto inscenaci nezapomenu a vzhledem k tomu že jsem později nabídl režijní práci i jejímu manželovi, Evička u nás zůstala do dnešních dnů a nepřeji si nic jiného, než aby to trvalo ještě moc dlouho.

Evička patří mezi nejhodnější ženský, jak na divadle, tak i v osobním životě, které jsem poznal. Je to zkrátka sluníčko, které nedovede nikoho zklamat. Bylo pro mě vždy osobním potěšením a nevšedním zážitkem partneřit v některých představeních, ať to byla její postava Hesther v Equuovi, Dr.Pilz v Elegii a nebo nakonec postava Kateřiny Důrové v Rozmarném létě.“

Valeš, Ladislav: Almanach 1986 – 2016