Romance pro křídlovku

František Hrubín, Ivo Krobot, Josef Kovalčuk:

Romance pro křídlovku

Slavná lyrickoepická povídka Františka Hrubína v úpravě pro (původně Národní) divadlo. Kaleidoskop obrazů o milostném vzplanutí Teriny od světských a mladičkého Františka, o dědečkovi, jenž mluví s mrtvými, a o návratu domů.  „… už dnes / je mne víc také o časy, kdy lidé / nebudou moci říci, zda je den či noc, / kdy budou umírat tak rychle, že jim smrt / zevšední…“

Režie Ladislav Valeš, scéna Pavel Hurych a Jaromír Holfeuer, kostýmy Jaroslava Maťáková, světla a zvuk Pavel Hurych a Jan Kaška. Účinkující: Pavel Macák (Pan František), Vít Šťastný (František), Petra Znamenáčková (Terina), Jaromír Holfeuer (Dědeček), Ladislav Valeš (Otec), Robert Deme (Viktor – tuto roli hrál na derniéře ve Vratislavicích Pavel Landovský), Liběna Štěpánová (Tonka), Dana Cendrová (Matka), Jan Kaška (Bratr) a Jaroslava Maťáková (Teta), Petr Bernard (Svačina).

První uvedení 22. 11. 2008 v Klapém, premiéra  27. 11. 2008 v Lounech, naposledy 22. 2. 2011 ve Vratislavicích, hráno 27x – 25. premiéra souboru

Z celkového počtu repríz účast na přehlídkách:

  • účinkování na přehlídce Modrý kocour v Turnov 28. 2. 2009 – jako hosti,
  • účast na přehlídce O štít města Prachatic 2. 4. 2009 – cena za režii Ladislav Valeš, cena za mužský herecký výkon Jaromír Holfeuer, cena za ženský herecký výkon Liběna Štěpánová,
  • účast na krajské přehlídce Josefodolské divadelní jaro v Josefově Dole 9. 5. 2009 – ceny za herecký výkon Liběna Štěpánová, Petra Znamenáčková a Vít Šťastný, čestná uznání za herecký výkon Jaromír Holfeuer a Pavel Macák, cena za inscenaci a nominace na KDP,
  • účinkování na Divadelním festivalu Ludvíka Němce v Bystřici 2009,
  • účast na KDP Vysoké nad Jizerou 14. 10. 2009 – cena za dramaturgický počin, cena za scénu Pavel Hurych a Jaromír Holfeuer, cena za mužský herecký výkon Jaromír Holfeuer, čestné uznání za herecký výkon Vít Šťastný,
  • účinkování v rámci Kláštereckých divadelních žní 2009,
  • účinkování na Divadelní přehlídce Radnice 2010,
  • představení v Divadle rozmanitostí v Mostě 29. 11. 2011.

ZPĚT archiv her

napsali o nás

Rádobydivadlo Klapý šlo zcela odlišnou cestou (než Krakonoš Vysoké nad Jizerou – pozn. raK). Zvolilo si poemu Františka Hrubína Romance pro křídlovku, a to ve zpracování I. Krobota a J. Kovalčuka pro činohru Národního divadla. Pokud se jako divák smířím s textovým torzem omezujícím mnohovrstevnatou Hrubínovy předlohy, mohu respektovat poetiku režiséra Ladislava Valeše. Ten vede herce k neokázalému projevu s jasným myšlenkovým záměrem a především se smyslem pro jevištní metaforu. Nečekaně se daří Hrubínovu poetiku jevištně naplňovat. Kde básník volí zdánlivě všední (ale o to krásnější!) slova, jež váže do veršů a básnických obrazů, tam režisér Valeš zdánlivě všední pohyb a aranžmá na oproštěné scéně mění do jevištního znaku, umocněného drobnými detaily výtvarnými i hudebními. Sugestivitu inscenace posiluje důsledná stylizace, která dává prostor fantazii.

FELZMANN, Rudolf. Radosti a strasti venkovských souborů aneb Josefodolské divadelní jaro 2009. Amatérská scéna. 2009, roč. 46, č. 3, s. 29-30 

Převzatá dramatizace autorů I. Krobota a J. Kovalčuka pracuje se dvěma rovinami – lyrickou, v níž zaznívají Hrubínovy verše bilancující život, který „je nad mé síly“, a epickou, v níž se odehrává příběh mladého Františka a jeho první opravdové lásky. Lyricko-epické divadlo má u nás díky E. F. Burianovi silnou tradici. Jeho inscenování předpokládá vytvoření bohaté struktury, která by dovolila převést slova ve vizuální obraz. Režisér Ladislav Valeš a scénografové Pavel Hurych a Jaromír Holfeuer zvolili simultánní scénu, jež dovoluje až filmové střihy souřadných dějů. Inscenace je nepopisná, pracuje se znaky a symboly a je velmi úsporná i v hereckých prostředcích. Jde vlastně o intimní zpověď, která se stále více mění v monolog. Klapáci jsou silní tam, kde jdou nad dramatizaci. Je to zejména patrné u postavy dědečka a otce, zejména ve scéně, kdy otec přichází k mrtvému dědečkovi. Pravdivý je i mladý František. Zrazuje je však lyrická rovina, která nemůže být vnímána kauzálně a kdy se herec musí pokusit předat divákovi svůj prožitek tak, aby jej mohl smyslově uchopit. To se Pavlu Macákovi překvapivě (býval velmi dobrým recitátorem) moc nedaří. Inscenace je tak jen neúplně schopna zodpovědět otázku, proč je život nad síly člověka. Trochu mě šokoval mimodivadelní fakt, že gymnazisté-maturanti z kurzu M. Schejbala Romanci nečetli.

LÁZŇOVSKÁ, Lenka. Sněhová a divadelní nadílka ve Vysokém. Amatérská scéna. 2009, roč. 46, č. 6, s. 22-28

ZPĚT archiv her