Všechno není košér

Všechno není košér

Na motivy knihy Šoloma Alejchema Tovje vdává dcery a muzikálu Šumař na střeše. Čtyři dcery židovského mlékaře se chtějí vdávat – a jejich ženiši nejsou pro otce dost „košér“. Další z „velkých činoher“ Rádobydivadla.

Pavel Macák (Strážmistr) a Ladislav Valeš

K.Baňková, L.Šťastná, K.Helclová, P. Maťáková

J.Holfeuer, L.ŠtěpánováJ.Ružbatský, L.Burda

E.Andělová, L.Valeš, D.Cendrová, R.Soukup

Scénář Ladislav Valeš (podle překladu Jakuba Markoviče), režie Jiří Kraus, scéna Jiří Kraus, Jaromír Holfeuer a Milan Hrzán, kostýmy Romana Tůmová j.h. a Olga Psotová, hudební spolupráce Tomáš Alferi, osvětlení a zvuk Jan Kaška a Pavel Hurych. Účinkující: Ladislav Valeš (Tovje), Dana Cendrová (Golda), Petra Maťáková (Hodl), Lenka Svobodová (Chava), Pavla Umhöhová (Cajtl), Karolína Baňková (Šprince), Kateřina Helclová (Bjelka), Lukáš Burda (Motl), Jonáš Filip (Perčik), Jakub Ružbatský (Fjodor), Eva Andělová (Jente), Rostislav Soukup (Stěpan), Petr Bernard (Lajzr), Liběna Štěpánová (Vajsar – tuto roli jednou hrála i Petra Kašková), Jaromír Holfeuer (Pop a Rabín), Pavel Macák (Strážmistr), Petr Pidrman, Štěpán Chadraba a Vít Líbal (Mužici), Kristián Valeš a Jiří Chadraba (Nápadníci).

První uvedení 23. 5. 2013 v Lounech hráno 35x – 30. premiéra souboru

Z celkového počtu repríz účast na přehlídkách:

účast na Libochovickém divadelním létu 1. 6. 2013 – cena za režii Jiří Kraus, cena za kostýmy Olga Psotová a Romana Tůmová, ceny za herecký výkon Ladislav Valeš, Dana Cendrová, Pavel Macák, Lukáš Burda, Eva Andělová a Kristián Valeš, cena za inscenaci, cena diváka,
účinkování v rámci Rádobyfestu 2013,
účast na 4. Divadelní benefice ochotnických souborů Litoměřice 2013,
účast na přehlídce Děčínská brána 29. 3. 2014 – cena za scénář a herecký výkon Ladislav Valeš, cena za výtvarnou složku inscenace, cena souboru za ansámblové herectví, cena diváka, doporučení na Piknik Volyně,
účast na národní přehlídce Piknik Volyně 11. 5. 2014 – cena za herecký výkon Ladislav Valeš, čestná uznání za herecký výkon Lukáš Burda a Dana Cendrová, doporučení na Jiráskův Hronov,
účast na národní přehlídce Jiráskův Hronov 2014,
účast na 12. Skandálních divadelních žních v Klášterci nad Ohří 26. 10. 2014,
účinkování v rámci Českolipského divadelního podzimu 31.10.2014
účast na Divadelním festivalu Napajedla 11.4.2015 – hlavní cena za ženský herecký výkon Dana Cendrová, hlavní cena za mužský herecký výkon Ladislav Valeš, hlavní cena odborné poroty,
účinkování na Stochovské Thálii 23.10.2015
účinkování na Radnické divadelní přehlídce 2015
účinkování na Karlovarském Harlekýnu 20.5.2016

ZPĚT archiv her

napsali o nás

Skoro bych roli Tovjeho nazvala vaší životní… Jak ji vnímáte vy?

Nevím, jestli je to moje životní role, i když se přiznám, že Tovjeho mám rád. Špatně se mi o tom mluví, protože to dost prožívám. I když se to může zdát banální klišé, já tomu člověku rozumím. Tak trošku to vychází i z mého osobního života, některé záležitosti jsou mi blízké. Zkrátka, člověk se v životě s lecčím potká. Takže se mi hraje dobře. A vlastně si tam žiju ten svůj druhý život. Jsem rád, že jsem tuhle roli potkal, že mi byla nabídnuta.

Počkejte, já myslela, že jste si ji záměrně vybral pro sebe?

Ne, nebyla původně myšlena pro mě, ale pro pana Krause z mosteckého divadla. Já jsem to měl režírovat, a on měl hrát Tovjeho. Ale přišel s nápadem, že by bylo lepší, kdyby režíroval on, a já hrát Tovjeho. Tak jsme se domluvili, a zkusili to.

Jste také otec – choval byste se vůči dcerám stejně jako Tovje, nebo byste byl přísnější či naopak mírnější?

Já mám (kromě synů) dvě dcery, takže jsem si to taky prožil, když se chtěly vdávat. Jejich ženiši se mi taky dvakrát nepozdávali, tak jsem měl dost starostí, jak se s tím nějak vyrovnat. Ale teď jsem rád, že je to tak, jak to je.

SOPROVÁ, Jana. Vlastně si tam žiju ten svůj druhý život. Rozhovor s Ladislavem Valešem. Zpravodaj Jiráskova Hronova [online]. 2014-08-03 [cit. 2016-07-10]. Dostupné na World Wide Web:. http://www.jiraskuvhronov.cz/jh/rubriky/2014/ zpravodaj-2014-02.pdf

Autorem divadelního scénáře, který nese název Všechno není košer a který uvádí Rádobydivadlo Klapý, je Ladislav Valeš. Úspěch, ať už muzikálové či činoherní verze Alejchemovy prózy, závisí především na faktu, disponuje-li daný divadelní soubor vhodným hereckým představitelem ústřední postavy Tovjeho. Je nutné říci, že Ladislav Valeš splňuje takřka ideálně tyto předpoklady. Zvládá bezpečně jak dramatické, tak lyrické, ale i výsostně komediální polohy, které složitě strukturovaná hlavní postava vyžaduje. Dokáže být ironický, laskavý až dojemný. Zvláště zdařilé jsou jeho osobní promluvy s Bohem, ve kterých dochází od počáteční alibistické ironické nadsázky („Já jsem to rozhodl, ale odpovědnost neseš Ty.“) až k hořkým pochybám o boží existenci. Přes rány osudu, které ho provázejí, je jeho víra v sílu života až záviděníhodná. Došlo zde ke vzácnému propojení a souznění hercovy osobnosti a dramatické postavy. Samozřejmě by jeho výkon byl poloviční, pokud by mu výrazným způsobem nesekundovali i ostatní: zejména Dana Cendrová jako jeho žena Golda, Eva Andělová v roli dohazovačky Jente, Pavla Umhöhová jako Cajtl, Lenka Svobodová jako Chava či Lukáš Burda jako Motl anebo Jonáš Filip coby Percik a další.

SCHEJBAL, Milan. Inscenace takřka košer. Divadelní Piknik : Zpravodaj celostátní přehlídky amatérského činoherního a hudebního divadla. 2014, 15. 5. (č. 5), s. 3

Režie inscenace (Jiří Kraus) pak pracuje s velmi střídmými prostředky, jako je prázdné jeviště, do kterého je vnášen nejnutnější nábytek a rekvizity, realistické kostýmy, prostředí pomáhají někdy dotvářet reprodukované zvuky či hudba, přestavby také podmaluje hudba. Tedy nic překvapivého, nejzákladnější činoherní postupy. Vše je tedy centrováno na herce, jejich výkony. A ty tu jsou, naštěstí, velmi dobrým základem inscenace. Soustředěný a uměřený Valeš jako Tovje, Bernard jako trochu zakřiknutý Lajzr, představitelky tří starších dcer (zejména Maťáková), z nápadníků především Ružbatský jako Feďka, ale i další. U některých však někdy převyšuje snaha o komickou charakteristiku postavy nad jednáním v situaci (některé scény milicionáře a dohazovačky), což vede k přehrávání, figurkaření. … díky síle příběhu a kvalitám hereckého ansámblu jsem viděl poměrně zdařilé představení. U samotné inscenace však cítím, zejména v tvořivém přístupu a režijní pomoci hercům v jejich výkonech, ještě výrazný nevyužitý potenciál.

BERGMAN, Aleš. No všechno nebylo až tak „košer“ [online]. 2014-08-03, [cit. 2014-09-22]. Dostupné na World Wide Web: http://www.jiraskuvhronov.cz/jh /clanky.php?id=6722

… a co diváci

První půlka mě bavila hrozně, druhá už trošku méně. Ale dobré. A obdivuji pana Valeše, že dokázal odehrát představení i s rozdrcenou čéškou. (Martin Rumler)

Dobře udělané, ale nebyl to úplně můj šálek kávy. Je to šikovný soubor. (Adam Steinbauer)

Bezprostřední zážitek. Mám tento soubor moc ráda a nezklamali mě ani tentokrát. A přeji panu Valešovi brzké uzdravení. (Karla Dörrová)

Byl to velmi úctyhodný výkon, který mě potěšil, dojal a převážil i případné výhrady, které by spousta lidí mohla mít, ale jsou nicotné oproti celkovému dojmu. Krásné představení a jsem rád, že jsem ho viděl. (Daniel Razím)

VOX populi. Zpravodaj 84. Jiráskova Hronova. 2014, 3. 8., s. 5

Hronovský večer byla prostě lahůdka, nejprve Rádobydivadlo Klapý a jejich Všechno není košér a v noci pak LS Céčko Svitavy s představením Vědci. Je zvláštní jak tak různá představení s diametrálně odlišnými náměty mohou ve mě zanechat tak podobné pocity. Sice obdobně minimalistické, ale jinak? Obě inscenace ukazují na charakterové rysy, které nás provází v každé době. Možná to je ode mne troufalé obě představení takto srovnávat, ale byl to pro mne čas nejen pro úsměv, smích, pochechtávání, ale i pro zamyšlení se nad námi, naší historií i přítomností.

Uvedení Všechno není košér právě dnes, kdy se Ukrajina zmítá v nepochopitelných bojích bylo pro mne symbolem toho, jak moc je nám to blízké a jak moc víme z naší historie, jak s nám ostatní nakládají bez nás. Možná to není nejlepší konec a je to určitě podpořeno mým těsným vztahem s Ukrajinou, mysleme na ně, mluvme o tom a podpořme pravdu proti bezpráví.

FORMÁNKOVÁ, Alice. Můj první 84. Hronov. Den druhý, začátek přehlídky, naplňování očekávání? [online] 2014-08-03, cit. [2015-02-15]. Dostupné na World Wide Web: http://www.amaterskascena.cz/clanek/muj-prvni-84-hronov-den-druhy-140803222000.html

MIMOCHODEM… KOŠER RARITKA

DVAKRÁT TOVJE VDÁVAL DCERY. Dva plné sály a dvojí nadšená reakce publika – minulou sobotu večer se na Jihlavsku ve stejném čase sešla proti sobě dvě uvedení různých inscenací na motivy hry Šolomona Alejchema Tovje vdává dcery. Od 18 hodin přišel nejprve na řadu v Dobroníně partnerský soubor tamních Zmatkařů, Rádobydivadlo Klapý z Litoměřicka. Jeho principál Ladislav Valeš podal skvělý výkon v roli Tovjeho. Inscenace nesla titul Všechno není košer a zaplněný sál jí aplaudoval. Režisér kusu, herec mosteckého divadla Jiří Kraus, zatím zamířil do Horáckého divadla na premiéru obdobného kusu. Profesionální soubor HDJ totiž uváděl od 19 hodin premiéru inscenace muzikálu Šumař na střeše, který vznikl na motivy stejné předlohy a stal se světovým divadelním bestsellerem. V režii Kateřiny Duškové také tady sklidili divadelníci aplaus publika, Tovjeho ztvárnil Josef Kundera. Obě inscenace, plné odkazů na židovské ortodoxní tradice, ale také na pogromy a nenávistné reakce okolního světa, nabídly vedle zábavy i silnou připomínku genocidy Židů, kterou přineslo 20. století.

Sobotní večer patřil dvakrát mlíkaři Tovjemu. Jihlavské listy 7. 2. 2014. Str.: 9

ZPĚT archiv her