Equus
Videonahrávka Divadelní Třebíč 2007: 1. díl 2. díl
Peter Shaffer: Equus
Ošetřovatel koní Alan ztratil svou životní oporu ve víře, a protože nenachází nic, co by mu ji nahradilo, v zoufalství provede strašný skutek – šesti koním, o které se stará, vypíchne oči… Činohra z pera autora slavného Amadea o tom, jak se rodí a zabíjí vášeň.
Překlad Ivo T. Havlů, dramaturgická úprava, scéna a režie Jaroslav Kodeš, výroba scény, zvuk a světla Pavel Hurych, hudba a zvukové efekty Vladimír Zahradníček a Josef Plechatý. Účinkující: Ladislav Valeš (Martin Dysart), Vít Šťastný (Alan Strang), Jaromír Holfeuer (Frank Strang), Liběna Štěpánová (Dora Strangová), Eva Kodešová (Hesther Solomonová), Veronika Týcová nebo Lenka Svobodová-Šťastná nebo Petra Znamenáčková (Jill Masonová), Pavel Macák (Harry Dalton, Nugget) a Petra Znamenáčková nebo Dana Cendrová (Sestra).
První uvedení 28. 10. 2006 v Libochovicích, premiéra 14. 11. 2006 ve Vrchlického divadle v Lounech, naposledy 14. 12. 2008 v Opočně, hráno 32x – 21. premiéra souboru
Z celkového počtu repríz účast na přehlídkách:
- účast na 4. Pivních divadelních žních 2006 v Klášterci nad Ohří – hrála se předpremiéra,
- novoroční představení v Novém Strašecí – 1. 1. 2007,
- účinkování na přehlídce Modrý kocour Turnov 2007 – jako hosti,
- účast na krajské přehlídce Děčínská brána 24. 3. 2007 – cena za režii Jaroslav Kodeš, cena za herecký výkon Ladislav Valeš, čestné uznání za herecký výkon Vít Šťastný, cena diváka, cena za inscenaci, nominace na národní přehlídku,
- účast na národní přehlídce Divadelní Třebíč 18. 5. 2007 – cena za režii Jaroslav Kodeš, cena za herecký výkon Ladislav Valeš, čestné uznání za herecký výkon Vít Šťastný, cena za inscenaci a nominace na Jiráskův Hronov,
- účinkování v rámci 50. ročníku (!) Libochovického divadelního léta,
- účast na národní přehlídce Jiráskův Hronov 7.-8. 8. 2007,
- zahajovací představení předplatného v Klubu Starý pivovar Kroměříž 20. 9. 2007 – řada ochotnických inscenací, vybraných Divadelním spolkem Kroměříž,
- představení na mezinárodní přehlídce ve Lvově (Ukrajina) 9. 11. 2007,
- účinkování na přehlídce Divadelní podzim v Kyjově,
- účinkování na Českolipském divadelním podzimu 2007,
- účinkování na Wintrově Rakovníku 2008 – host přehlídky,
- účast na přehlídce O štít města Prachatic 28. 3. 2008 – cena za režii a výtvarné ztvárnění inscenace Jaroslav Kodeš, cena za herecký výkon Vít Šťastný, hlavní cena za inscenaci,
- účinkování v rámci Litoměřického divadelního třídení 2008,
- účast na přehlídce Divadelní podzim Jiřího Šatopleta Říčany 2008.
ZPĚT archiv her
Napsali o nás
Nebudu asi příliš originální, ale přesto se zeptám – proč zrovna Equus?
Řeknu jen to, co už jsem říkal na třebíčské přehlídce. Měl jsem tu hru v šuplíku hrozně dávno, zaujala mě už někdy před dvaceti lety šíří témat, které nabízí – od otázek víry v dnešní společnosti, otázky odpovědnosti dospělých vůči mladým a otázka, co je to vlastně normálnost. Nejvíce mě zaujala postava doktora Martina Dysarta. Stává se, že občas zasahujeme do hlav těch druhých a stáváme se součástí příběhů jiných lidí, ovlivňujeme jejich osudy, někdy aktivně, někdy pasivně, aniž si to uvědomujeme, tak to mě na tom nejvíc zaujalo. Zjistil jsem, že by se Klapáci do toho rádi pustili, doktora jsem viděl v Láďovi Valešovi, ale zase jsem neměl toho mladého.
A kde jste tedy toho mladého sehnali?
To se podařilo Láďovi. Jednou mi volá, že někoho na tu roli má a že je to bratr Lenky, která také hraje v našem souboru. Je mu dvacet, ale vypadá mladší a potkal ho prý na hřbitově na jednom pohřbu. Oslovil ho, a Vítek kupodivu řekl, že by to rád zkusil. Je to tedy jeho první role.
Dostaly se k vám zvěsti, že na vaše hronovské představení by měl přijet samotný Peter Shaffer?
Ano, my jsme opravdu čekali, že nás navštíví. Dokonce jsme pro něj měli přichystanou židli a dáreček, ale nedorazil. Asi se na trase Londýn-Hronov něco stalo.
jas. 3x pro Jaroslava Kodeše. Zpravodaj Jiráskova Hronova. 2007, č. 7, s. 5
Hlubinná struktura scénického tvaru Rádobydivadla se takto rodí z příběhu o posedlosti porozumět něčemu, co jeza naším pozemským světem. Allan Strang Víta Šťastného překračuje tyto hranice svou posedlou vášní ke koním jako nadpřirozené síle, jež určuje jeho život. Psycholog Dysart Ladislava Valeše, o něhož v inscenaci především jde, potom svou posedlostí porozumět smyslu té činnosti, jíž vniká lidem do jejich duší. Jestliže Allan nemůže snést okamžik, kdy své božstvo opouští, pak Dysart zůstává s otázkou, kterou nikdy nezodpoví, ale také se jí nikdy nezbaví: jeho činnost je pro něho záhadou, tmou, pro niž nemůže najít jméno a tím ani její smysl. Takto předvedený, před diváky vskutku vznikající příběh je zároveň stvořením struktury, v níž se nutně realita prvků použitých na jevišti stává kanálem, jímž vstupujeme do divadelní fikce. Jsou-li jablka nejprve pravým originálem, jimiž člověk vyjadřuje svůj láskyplný nebo přátelský vztah ke koním, pak jejich použití jako nástroje, jímž Allan oslepí koně, je jednou z možností, jak vstoupit do konstruktu, k němuž struktura scénického tvaru směřuje: do fikčního světa posedlostí metafyzickými otázkami. Všechno, co je na jevišti, se prostě stává tímto světem.
CÍSAŘ, Jan. Divadelní Děčín a Divadelní Třebíč 2007 aneb Proměna? Amatérská scéna. 2007, roč. 44, č. 3, s. 17-22
Režijní uchopení má formu obřadu, v němž všechny postavy sedí v zadním plánu jako chór, který vytváří také zvukový plán z ladičky, šoupátka apod. Jak jednoduché a přitom rafinované. Lze říci, že všechny prostředky ústí do orchestrace, která je barevná, plná fantazie, a přitom nepopisná. Jaroslav Kodeš používá prostředky moderního antiiluzivního divadla a pracuje formou znaků (pohyb nohou, záklon hlavy a frkání stačí jako zobrazení koně), symbolů (jablko v různém významu – koušou je při rozhovoru Martin a soudkyně Hesther, rozmačkané na padrť v dlani Alana ve scéně oslepení koní). Ukázněné herectví s přesným temporytmem posiluje vyznění příběhu a jeho etické poselství. V první polovině, která však nastavuje dramatické vyústění druhé části, zbývá ještě práce pro režiséra i hlavního představitele na přesnější výstavbě jednotlivých částí jeho epického vyprávění tak, aby byly přehlednější a zejména motivovanější. Inscenace byla nominována.
LÁZŇOVSKÁ, Lenka. Děčínská brána. Amatérská scéna. 2007, roč. 44, č. 2, s. 24
Režisér narába s množstvom symbolov, scénografia je nielen zmysluplná ale má aj schopnost imaginatívnu a herec v nej funguje aj ako spolutvorba prostoru i premeny času. Kostým charakterizuje postavu sociálne, ale aj mentálne a sveto názorovo. A na zdelenie najdoležitejších, a pre príbeh potrebných informácii stačí aj blackautové herectvo sekundárnych postáv. Sú v tejto inscenácii dostatočne zřetelné. Doktor psychiatrie skúseného L. Valeša a najma Allan V. Šťastného sú oporami inscenácie. Inscenácia, ktorá sa odhodlala ísť jednoduchšími cestami, jako ponúka autor, je teda prinajmenšom solidná, vyrovnaná, s mnohými invenciami hodnými zvýšenej pozornosti. Paradoxne, tie redukcie, ktoré zaznamenají zasvatení znalci hry, inscenácii skor pomohli.
ŠTEFKO, Vladimír. Dva pacienti a tí druzí. Zpravodaj Jiráskova Hronova. 20
07, roč. 77, č. 7, s. 5
ZPĚT archiv her