Fajdraricie

Volně na motivy divadelní hry Per Olov Enquista Faidra v překladu Zbyňka Černíka. Variace na téma láska, vášeň, přátelství, rodina. Na příběhu dvou mladých žen, z nichž jedna je trápena dlouhodobou samotou a nenaplněním manželského svazku a druhá brutální křivdou z dětství, za kterou se chce mstít, se odvíjí jejich společná touha po jediném muži…

Videonahrávka Divadelní Třebíč 2003

Podle překladu Zbyňka Černíka, úprava a režie Ladislav Valeš, scéna Pavel Hurych a Kateřina Baranowská, kostýmy Kateřina Baranowská, choreografie Michal Benda, výběr hudby Michal Benda a Veronika Týcová, světla a zvuk Pavel Hurych (tu a tam vystřídán J. Horčičkou a M. Bendou v Turnově, Přemysl Bureš svítil v Hronově). Účinkující: Veronika Týcová (Fajdra), Pavel Macák (Theseus), Lukáš Burda (Hippolytos), Lenka Šťastná (Aricie), Jaromír Holfeuer (Theramenes), Eva Andělová (Oinone), Dana Cendrová, Eva Frková a Liběna Štěpánová (Savo, Pronto a Ariel, počišťovači, bratři, vojáci); Petra Konečná nebo Tereza Macáková, Blanka Šípová, také Bára Pokorná nebo (v Třešti) Jana Kodysová (na Visu) Mgr. Bohdana Pěva Šolcová se příležitostně objevily v roli, která se podle programu jmenovala NěkdoKdosiCosi, jinak také Mumie nebo Osud.

První uvedení (veřejná generálka) 19. 10. 2002 v Klapém, premiéra 6. 11. 2002 v Klapém, naposledy v Chorvatsku 28. 5. 2005, hráno 41x – 17. premiéra souboru

Z celkového počtu repríz účast na přehlídkách:

premiéra proběhla v rámci Rádobyfestu,
první představení Rádobydivadla v domě U Tří lip, otevřeném po sedmileté rekonstrukci 30. 1. 2003,
účast na přehlídce Modrý kocour Turnov 1. 3. 2003 – cena za dramaturgicko-režijní koncepci Ladislav Valeš,
představení v Městském divadle Chomutov jako prémie pro stálé abonenty 5. 2. 2003,
účast na krajské přehlídce Děčínská brána 29. 3. 2003 – cena za herecký výkon Veronika Týcová a Eva Andělová,
účast na Divadelním festivalu Napajedla 6. 4. 2003 – cena za režii Ladislav Valeš, cena za nejlepší ženský herecký výkon Veronika Týcová, cena za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli Pavel Macák, čestné uznání za herecký výkon Lukáš Burda, cena za inscenaci,
4. 2003 benefiční představení pro Asociaci klubů rodičů a přátel postižených dětí (organizoval Svaz demokratických žen),
účast na národní přehlídce FEMAD Poděbrady / Divadelní Třebíč 16. 5. 2003 – cena za režii Ladislav Valeš, cena za herecký výkon Veronika Týcová, čestná uznání za herecký výkon Pavel Macák a Eva Andělová,
účast na Libochovickém divadelním létu 31. 5. 2003 – 2. cena pro inscenaci, 2. cena za herecký výkon Pavel Macák, 3. cena za herecký výkon Veronika Týcová, cena za hudbu,
účinkování v rámci Zámeckého jeviště 2003, přehlídky amatérského divadla na nádvoří zámku v Brandýse nad Labem),
účast na přehlídce Za dačickou kostku cukru – cena za nejlepší ženský herecký výkon Veronika Týcová,
účast na národní přehlídce Jiráskův Hronov 4. 8. 2003,
účinkování v rámci Festivalu slovensko-české neprofesionální tvorby v Levoči (Slovenská republika) a v Popradu (Slovenská republika), obojí 3. 10. 2003,
účinkování v rámci Českolipského divadelního podzimu 2003,
účinkování na krajové vícedruhové přehlídce Třešťské divadelní jaro 2004,
představení ve městě Kazincbarcika (Maďarsko) 30. 6. 2004,
představení v Lörrachu (Německo) 22. 10. 2004,
představení v městečku Vis (Chorvatsko) 28. 5. 2005 – naposledy, do role Mumie na místě angažována Mgr. Bohdana Pěva Šolcová, cena za nejlepší herecký výkon Veronika Týcová.

napsali o nás

Fajdraricie měla svou premiéru 19. října 2002 v rámci konání druhého ročníku Rádobyfestu v Kulturním domě v Klapém. „Několik dní před premiérovým představením hry jsme narychlo museli nově obsadit hlavní roli Fajdry, čehož se výborně ujala Veronika Týcová,“ prozradil Ladislav Valeš počáteční obtíže, které Rádobydivadlu způsobily menší komplikace, naštěstí jen zákulisní – představení samo se zdařilo.

Veronice Týcové se dobře hrálo i v Divadle K. H. Máchy. Do role Fajdry, která prožívala muka ve svém manželství s hrubiánským mužem, se Veronika Týcová podle svých slov vcítila. „Abych roli přesvědčivě ztvárnila, musím se pokusit představit si, že jsem skutečně Fajdra, musím prožívat vše, co ona,“ vyslovila se tmavovlasá herečka.

Jejím mužem-kruťasem, který Fajdru dovedl potěšit jen svou vlastní smrtí (což se nakonec nestalo a žena proto své trápení skončila raději sama…), byl bojovník Theseus (Pavel Macák). Jeho syn Hippolytos se stal objektem Fajdřiny nenaplněné touhy. „Ve skutečnosti jsem mírumilovný, hodný člověk,“ reagoval Pavel Macák na otázku, zda mu role násilníka Thesea „sedla“.

ŠVÁROVÁ, Monika. Rádobydivadlo vyvolalo rozporuplné pocity. Deník Litoměřicka 23. 1. 2003. S. 15

Proč zrovna Fajdra a proč zrovna Enquist?

O mně je známo, že látky skandinávských dramatiků mě velmi zajímají, jsou mi moc blízké svým vnitřním nábojem, napětím, vztahy. Enquist je dnes autor, kterého mám vůbec nejraději, rád bych hrál všechny jeho hry, ale to by asi soubor neunesl. Tuto hru jsme vybrali proto, že je to takový vztah ženy – a já těch žen mám v souboru hodně – který mě zaujal tím sdělením, posláním a látkou samotnou. Sáhl jsem po tomto tématu a nějakým způsobem je zpracoval. Samozřejmě jsme to dali do jiných reálií, do období vánočních svátků…

Ano, Vánoce jsou vaším dalším oblíbeným tématem…

Vánoce vždycky považuju za svátky míru a klidu, o Vánocích by všechno mělo v rodinách klapat. Tady je to vlastně kontrapunkt, kdy v období klidu lidé řeší takové závažné, životní věci. Je tam spousta symbolů, které diváci k jejich i k mé škodě možná ani všechny nerozluští.

Původní hra se jmenuje Fajdra, proč u vás Fajdraricie?

My jsme spojili dvě ženy, Fajdru a Aricii. V originálu Aricie tam nemá takový velký prostor, je chladná, spíše taková loutka, a já jsem se ji trošku pokusil polidštit, protože mě to trošku provokovalo. Zaujala mě možnost postavit proti sobě dvě ženu – jednu vyprahlou, která trpí samotou, odloučením a v podstatě je v těch letech, kdy si říká, že by ještě mohla mít nějakou šanci, a na druhé straně mladou dívku, která měla jiné životní peripetie, a kterou promění ryzí čistá láska, která náhle začne a brzy skončí. Tak to v životě někdy chodí.

SOPROVÁ, Jana. Tři oříšky pro režiséra Ladislava Valeše. Zpravodaj. 73. Jiráskův Hronov 2003, 5. 8., s. 5

… kromě motivů antické osudovosti je inscenace autorem a tvůrci Rádobydivadla tvořena základním mýtem atlantské civilizace od roku NULA, mýtem o Narození Páně, mýtem vykoupení, které je zde však – významově i emotivně – posunuto do nízké roviny, ne nepodobné principu Mastičkáře, neboť se z valné většiny drží hmotných a ne duchovních projevů. Vždyť Vánoce jsou píseň Rolničky, kolekce bonbonů, prskavky, kapr, dárky pod stromeček, vše prokládané dezinfekčními a deratizačními vstupy. V rovině duchovní pak je nadílkou pod stromeček smrt pro Hippolyta a Fajdru, i když v důsledku je Hippolytos posunut do role Vykupitele a Theseus tím pádem do role Boha, což je základní myšlenkově parodická rovina FAJDRARICIE. I tento mýtus se zacílením a vyzněním přesouvá z kosmologického řádu světa do pouhé pojmovosti celkem utilitární, a jediný řád má nelidská „Velká hra“, neboť opět zní replika vychovatele „Kdo se podrobí, zahyne!“

… inscenaci vidím již po několikáté a stojím na tom, že večerní představení zatím bylo divadelně i interpretačně nejucelenější, a přes obě komunikační roviny – racionálně režijní a emotivně herecké – nejzacílenější. Říkám to proto, že Láďa Valeš na počátku do nesnadného textu vsadil výsostné režijní prvky, které měly interpretům i percipientům vystavět most k pochopení komunikátu. Jak ubíhal čas, došlo podle mne k jevu, že ony režijní prvky nejsou sice nadbytečné, ale jaksi zbytnělé – pozor!, to není výtka, ale pouhé konstatování jevu. Zbytnělé proto, že skoro polovina času představení počítá s chápáním vědomostním, které se nedotýká citové sféry, která je pro vnitřní zásah, obohacení či přesvědčení člověka podstatnější. Současný stav inscenace je takový, že herecké výkony Veroniky Týcové a Pavla Macáka jsou oslňující, a jejich vztah, jeho proměny, úskalí a vyústění v sobě nese celý smysl textu i jevištního výkladu textu. A nejen oba jmenovaní herci, neméně tak společné i osobní téma rozvíjejí výsostně hereckými prostředky ostatní členové Rádobydivadla Klapý. A tehdy někdy ona obrazově režijní a zpočátku pomocná složka začíná trochu vadit – tedy mně osobně ano. Jistě, v tuto chvíli nelze už nic moc měnit, spíše mi jde o pojmenování jevu, který není u tohoto divadla ojedinělý, a nejen u něho.

ZAJÍC, Vladimír. Pět zastavení. (Ladislav Valeš podle P. O. Enquista: Fajdraricie). Zpravodaj Jiráskova Hronova. 5. 8. 2003 (č. 5), s. 4-5

Rádobydivadlo Klapý zaťalo svoje drápy do Enquista. Věc je jistá. Pevně uchopená. Není krok, který nic neznamená mezi zrcadlem a klozetem. Jak je to s námi? Jak se světem, jenž obsloužen je chórem masek plynových? Postřikem. A vůkol padá sníh (jehož mi netřeba). Ten tvar však není améba. Má hrany, přímky, kontury. Vášnivé tortury, v nichž zneklidněně tiká – Týcová Veronika. Přes rudý župánek křiklavé exprese prosákne herectví, co téma unese a nahlas vypráví. Od otlučených pat až po hlavy jsou v tom namočeni. Vítězové i poražení. … Navzdor ofáčovaným postavám, umělým kapříkům v síťce, šampaňským oslavám jej v krocích herců poznávám a čtu si. „Promluvit nahlas, jen ať se nezadusím“ – to jest v tom obsaženo. A byť i těch konců zůstalo nastaveno několik, (havraní hejno mělo by je zato klovat!), cítil jsem vprostřed toho lidský křik. Volání o pomoc, jež budu si pamatovat.

LIPUS, Radovan. Fajdraricie (… jak to asi je?). Zpravodaj Jiráskova Hronova. 5. 8. 2003 (č. 5), s. 5.

Petr Pochop: Téma z antiky a katarze se nedostavila. Člověk a moc. Dle mého soudu to téma nabízí hlubokou psychologickou studii pokřivených lidí. Pro jevištní ztvárnění je to zajímavé, provokující, ovšem vyžaduje to „Herce“. Efekty jako nahý chlap, plynové masky a ofačovaná postava pak leží jako dobré nápady-efekty vedle toho důležitého: MOTIVU JEDNÁNÍ POSTAVY. Toho se částečně dotkla Fajdra v objasňování touhy po Hyppolitovi Oinoně.

Sandra Kotisová: Toto představení jsem měla možnost vidět již potřetí a i potřetí jsem nadšena hereckými výkony, zejména v postavě Fajdry. Celkově na mě Fajdraricie působí mrazivým dojmem.

Roman Štabrňák: Představení bylo neúměrně dlouhé a mnohé věci nepochopené. Oceňuji však herecký výkon hlavní představitelky. Jistá „perverzita“, která vadila některým mým přátelům, pro mne byla přijatelná. Očekával jsem více.

Jakub Schejbal: Dost podivná antika. Rozhodně mi přišla neobvyklá, ale ne nezajímavá. Vyzdvihl bych zpracování, hudbu a scénu. Zajímalo by mě, zda gejzíry emocí některých ženských postav byly záměrem nebo následkem…

Marie Poesová: Divadelní zážitek!!! Skvělá Fajdra a Oinone. Díky moc.

Viděno pěti. Zpravodaj. 73. Jiráskův Hronov. 2003, č. 5 (5. 8.), s. 5

Co znamená zafáčovaná postava v úvodu a závěru inscenace – smrt? Proč jsou vánoce? Co znamená záchod na scéně? Jaké významy nesou deratizátoři (v programu nazvaní Počišťovači)? Co označují kostýmy, zařazující jednotlivé figury do různých dob? U Theseova kostýmu chápeme, že jde o průřez věky, ale proč u ostatních je ta která postava zařazena právě do té které doby? A tak dále. Snažíme se přijít věci na kloub, a tak fabulujeme. Cítíme, že jde o víc než o výše uvedené téma. Ale oč ještě? O moc, nečisté hry a jejich pravidla? O podtexty politické? Vnímáme obrazy a jednotlivosti na úkor celku. Nástroje, byť nesmírně zajímavé a jdoucí přes rampu, převálcují zamýšlenou vícevrstvou výpověď. Přes uvedené připomínky je na místě úctyhodné dílo Rádobydivadla ocenit. Je nesporně divadelně působivé a jistě si z něj každý divák něco odnese. Jen to nemusí být vždycky přesně to, co režisér zamýšlel.

EXNAROVÁ, Alena. Průvodce po představeních FEMADU Poděbrady a Divadelní Třebíče. Amatérská scéna. 2003, roč. 40, č. 3, s. 14-21

MIMOCHODEM…

Posledním představením Libochovického divadelního léta 2003 byli Naši furianti Scény Libochovice, které režíroval Jaroslav Kodeš a při jejichž realizaci vypomáhali někteří členové Rádobydivadla, např. Pavel Macák, Liběna Štěpánová, Lukáš Burda, Eva Frková, později i Ladislav Valeš a Veronika Týcová.