Fimfárum
Jan Werich: Fimfárum
Inscenace koncipovaná jako „chudé divadlo“, na prázdné scéně se „hrálo Fimfárum“ i „hrálo na Fimfárum“. A zpívaly se písničky Jiřího Voskovce, Jana Wericha a Jaroslava Ježka.
Scénář a režie Eva Andělová, scéna kolektiv, kostýmy Liběna Štěpánová a Hana Struhová, hudba Jaroslav Ježek, texty písní V+W, klávesy Roman Červenka, světla Pavel Hurych, zvuky Václav Vinš a Pavel Hurych, technická spolupráce Ladislav Valeš. Účinkující: Alena Černá (strom, necky, rybička, slepice, pes atd.), Káťa Szakalová (čert, strom, ryba, myslivec atd.), Jana Vyšatová (pes, strom, ryba, strašidlo, slepice atd.), Lenka Šťastná (Mercedes, strom, strašidlo, ryba atd.), Vojta Hauf (kovář atd.), Mirka Patrovská (výheň, ryba, strom, přízrak, zbrojnoš atd.), Liběna Štěpánová (matka alias tchyně, bílá paní, strom atd.), Roman Červenka (lokaj, datel atd.), Štěpánka Chadrabová (vodník Čochtan, hodiny, studánka – tyto role i Veronika Týcová), Jirka Chadraba (kníže, dveře, zrcadlo, strašidlo, houba atd. – tyto role hrál i Vojta Efler).
Premiéra v domově důchodců v Libochovicích 24. 4. 1997, 2. premiéra 22. 5. 1997 v rámci Libochovického divadelního léta, naposledy 24. 1. 1998 v rámci přehlídky Modrý kocour Turnově, hráno 17x – 11. premiéra souboru
Z celkového počtu repríz účast na přehlídkách:
- na jubilejním, 40. ročníku Libochovického divadelního léta uvedeno Fimfárum v jednom představení s jinou Werichovou pohádkou, Lakomou Barkou v podání souboru Hrubín Nový Bor (režie J. Horčička),
- účast na přehlídce Josefodolské divadelní jaro 1997 – cena za režijní práci Eva Andělová,
- účast na přehlídce Dospělí dětem v Novém Boru 24. 5. 1997 – cena za režii Eva Andělová, ceny za herecký výkon Roman Červenka a Liběna Štěpánová, nominace na Popelku Rakovník,
- účinkování v rámci divadelní pouti v České Lípě (amfiteátr) 6. 9. 1997
- účast na FEMAD Libice nad Cidlinou 1997,
- účast na Popelce Rakovník 7.11.1997 – cena za dramaturgický výběr a textovou přípravu Eva Andělová,
- účinkování na přehlídce Modrý kocour v Turnově 1998.
Napsali o nás
Třetí sobotní představení inscenací mělo být Strašidýlko DS Hraničář z Rumburka. Pro úmrtí v rodině člena souboru bylo narychlo pozváno Rádobydivadlo Klapý s vlastní dramatizací Werichova Fimfára. Šlo o režijní debut Evy Andělové. Herci na jevišti bez dekorace s imponující hravostí vytvářejí hned vláček, hned autobus, ale také necky, hodiny, vrzající vrátka nebo okénko, řeku i železný řetěz. V příslušné nadsázce hraje pět protagonistů, kteří jsou stabilně kostýmováni, příběh pohádky o potrestané ženské podlosti a nevěře. Děti potěší roztomilé nápady i humor situací a textu, i když upřímně řečeno, Werichovy pohádky nejsou určeny přímo dětem. Jednotlivé motivy jsou v inscenaci oddělovány zpěvem Ježkových písniček s reprodukovaným doprovodem. Je obtížné, aby deset účinkujících při jevištní akci udrželo rytmus a intonaci. Navíc se vnucuje otázka, zda písničky vytvořené jako kritika, v jiné situaci nenarušují atmosféru pohádky. Radost ze hry, temperament, se přelévají z jeviště do hlediště, povzbuzují fantazii, vyvolávají dobrou náladu a děti spontánně tleskají. Liběna Štěpánová byla odměněna za roli proradné tchýně a Roman Červenka si odnesl vavřín za svého lokaje.
BUREŠ, Ilja. Nový Bor ´97. Amatérská scéna. 1997, roč. 34, č. 3, s. 9-10
MIMOCHODEM – FIMFÁRUM PO LETECH…
Zkusila jste si také divadelní režii. Jaké to bylo?
Pokusila jsem se o to v pohádce pro děti. Zjistila jsem však, že to není to pravé.
V čem?
Máte toho strašně moc na starosti, což znamená postarat se úplně o všechno. Profesionální režisér má zázemí ve spolupracovnících, např. v produkci, my nikoliv. Patrně v sobě nemám tolik energie jako ostatní. Velmi to vyčerpává. Pro amatérského herce je možná zdravé si to zkusit. Říkám to všme, kteří nadávají na své režiséry. Když jeden herec z dvaceti nepřijde na zkoušku a všichni jsou naštvaní, odnese to režisér. A to vůbec pomíjím, že amatérský režisér je sám sobě dramaturgem, minimálně spoluscénografem atd.
Umíte si s tou zkušeností představit situaci, kdy režisér hraje ve vlastní inscenaci?
Jistě si to umím představit. Musí si zařídit buď někoho, kdo na to bude koukat nebo, a to jsem vyzkoušela, si to nechá natočit na videokazetu a podívá se na to sám. Mně při tom řada věcí napadne. Ověřila jsem si to na svých rolích. Stačí amatérský videozáznam pořízený na veřejné generálce. Vidím sama sebe, a to je nezprostředkovatelné. Doporučila bych to každému.
Nepřipravený rozhovor se zaskočenou Evou Andělovou. Připravila Lenka Lázňovská. Amatérská scéna. 2003, roč. 40, č. 1, s. 18-19