Hory se připravují k porodu, na svět přijde malá šedá myš

Ladislav Valeš: Hory se připravují k porodu, na svět přijde malá šedá myš

Videonahrávka Jiráskův Hronov 1993

Běsovská montáž s použitím motivů z knihy Ráj prázdných cest finské spisovatelky Rosy Liksom. Analogie černých kronik ve faustovském balení. O zlu v nás. Je možno proměnit svůj osud? Velká slova, malé činy. Stále se jenom přetvařujeme. Ó člověče, pomni…

Režie Ladislav Valeš, scéna Vlastimil Mareš, kostýmy Jaroslava Maťáková, hudba a zvuky Václav Vinš, světla Pavel Hurych j.h., Hráli: Vladislav Kaspar (Armagedon, Stockman, Berg, Psycholog – v této roli také Vladimír Kraus), Jan Holfeuer (Hansi), Lucie Prachařová (Lucie – v této roli také Štěpánka Valešová nebo Jana Pokorná), Jaroslava Maťáková (Merylin), Rostislav Soukup (Otec, Zápasník sumo, Pomocník Armagedona), Eva Andělová (Matka), Jiří Chadraba (Šlupka), Liběna Štěpánová (Evička), Václav Tichý (Harry), Ivana Žáková (Mukyna, Ivana), Patrik Bauer (Patrik – v této roli také Ondřej Krob), Věra Bauerová (Věruška – v této roli také Veronika Týcová), Vlastimil Mareš (Hostinskej, Zápasník sumo, Pomocník Armagedona).

Premiéra 11. 5. 1993 v Klapém, 2. premiéra 12. 6. 1993 v Libochovicích, naposledy v Malečově 16. 12. 1994, hráno 23x – 7. premiéra souboru

Z celkového počtu repríz účast na přehlídkách:

  • účast na krajské přehlídce Josefodolské divadelní jaro 14. 5. 1993 – cena za autorské ztvárnění Ladislav Valeš, cena za herecký výkon Eva Andělová,
  • účast na Libochovickém divadelním létu 12. 6. 1993 – cena za herecký výkon Eva Andělová, v celkovém pořadí 2. místo pro inscenaci,
  • účast na národní přehlídce Jiráskův Hronov 9. 8. 1993,
  • účinkování v divadelní škole ve městě Kudowa-Zdrój (Polsko) – první zahraniční cesta Rádobydivadla, na pozvání varšavského Divadla masek,
  • účast na národní přehlídce KDP Vysoké nad Jizerou 13.10.1993 – představitelka Lucie si zlomila nohu, zaskakovala Jana Pokorná, která se roli naučila ze dne na den,
  • oslava 100. odehraného představení v rámci přehlídky Hrádecký divadelní podzim v Hrádku nad Nisou 20. 11. 1993 – cena za herecký výkon Eva Andělová,
  • účinkování na POPAD Praha-Zbraslav 12. 3. 1994,
  • představení v Göppingenu (Německo) 19. 11. 1994 – za zesnulého Vladislava Kaspara hrál Vladimír Kraus.

napsali o nás

Hra je varujícím mementem o možném osudu člověka ve společnosti, postrádající morální zásady. Tedy o naší horké a hořké současnosti. Nehledají příčiny, ilustrují různé znaky morálního rozkladu. Tato doslova šokující mozaika příběhů bohužel nemá vždy logický sled, jednotlivé příběhy nejsou jevištním ztvárněním vždy rovnocenné a celá inscenace tentokrát trpí přebujelostí akcí. Po celých cca 90 minut je na diváka útočeno s plnou agresivitou, aniž se mu dá možnost na vteřinku uvolnit pozornost. To je dobré pro provokaci diváka, ale hodně k tomu, aby si mohl, co mu je předkládáno třídit a domýšlet. Představení vyvolalo mezi účastníky přehlídky obrovskou diskusi. Směsice názorů a rozklad hry do poslední částečky patrně vyvolá úpravy v textu i inscenování. Takže hra Ladislava Valeše Hory se připravují k porodu, na svět přijde malá šedá myš byla tím správným „otvírákem“ pracovní přehlídky.

DOJIVA, Igor. Přehlídka v Josefově Dole. Amatérská scéna. 1993, roč. 30, č. 7, s. 19-20 

Jsou tu místa obrazná (začátek nahý muž na posteli mezi opilci, tajemná žena se spuštěnými vlasy zahalujícími tvář vlekoucí v dětském dřevěném vláčku svá „dvojčata“). A jsou tu herecké výkony, které zajiskří mnohovrstevnatostí, kontrapunktem přesností významů provedených s tolerancí setiny milimetru. Za všechny a na prvním místě jmenuji Evu Andělovou jako Matku. V tom zvláštně odlehčeném ztišeném tónu se za odpoutaností od jakýchkoliv vazeb s lidmi, za skoro radostnou bezstarostností alkoholičky, chvěje stále jakýsi smutek po všem, co bylo ztraceno. Ostatně; i scéna vraždy Matky je takto zbudována: nesmyslné zabíjení se tu potká s téměř jásavou veselostí lhostejnosti, již zajímá jedinec: chlast. A konečně i hlavně: smysl, k němuž se text i jeho jevištní realizace prodírají skrze všechny nedostatky je o tomtéž, o čem Valeš dělá své inscenace, co ho znám: o běsech v nás. Tentokrát – a snad proto si musel napsat vlastní literární předlohu – jsou to běsové, kteří pustoší svět jako celek i každého v něm. Proto přivedl Valeš na jeviště Ďábla, aby strhl zemi do pekel. Ten Ďábel se u Valeše jmenuje Armagedon – poslední bitva se Zlem. Zlem, jež je v nás a skrze něž sami sebe svrháváme do hlubin, z nichž není návratu. I kdybych v tom obráceném gardu vypočetl ještě další nedostatky, tak tahle odvaha zhmotňovat divadlem zlo v nás si zaslouží vážné pozornosti.

CÍSAŘ, Jan. Rádobydivadlo Klapý. Ladislav Valeš. Hory se připravují k porodu, na svět přijde malá šedá myš… Zpravodaj Jiráskova Hronova. 1993, roč. 63, č. 5, s. 2-3.

 Velká bílá plocha, na ní nahé tělo. Připotácejí se dvě undergroundové postavy, víří v opilém rytmu. Už v úvodním obraze je skrytá dramatičnost, nenáhodná, tematizovaná. Sterilnost kontra běsi. Pro hlavního hrdinu Hansiho – je úzkostná touha po dokonalé čistotě obsesí. (Významy obrazu se pochopitelně vyčerpávají touto formulací, protože jde o skutečný, tedy mnohovýznamový – obraz.)

Tohle představení má zatraceně dramatický spád. Dramatičností až hýří a to dramatičností skutečně velkého divadla. Nejen proto, že si autor a režisér dovolí velkoryse a přitom ústrojně pět mrtvol (to se snad najde jenom u Shakespeara). V téhle inscenaci je kus Dostojevského. A taky mi připomněla román-výkřik A bude hůř Jana Pelce. Úzkostný křik, naléhavá, expresivní, existencionální výpověď. A při tom – a to je pozoruhodné – touha po řádu a míření k tvaru. Režisér Klapý má ohromný dar obrazivosti, smysl pro styl. Ten styl je těžko pojmenovat, protože je svébytný, originální, snad jevištní neorealismus. Jeho obrazy mají v sobě syrovou konkrétnost detailu a zároveň přesah, až metafyzický.

Velké divadlo potřebuje velké herce. Divadlo pana Klapého není zručným projektováním ideí režijních nápadů, exhibováním jak to umím. Je totiž o lidech. A role v něm jsou skutečně velkým materiálem. Jeden naprosto nesporný a pozoruhodný (protože nezaměnitelný – představitelka mi s rolí srostla) výkon v něm je – Matka Evy Andělové.

(To co paní Andělová předvádí, jmenuje se moderní herectví, velký výkon.) Ale nemohu říci, že by ostatní role byly provedeny netalentovaně – syrovou autentičnost mají v sobě cikánská dvojice. Úkol hlavního představitele (Hansi Jan Holfeuer) je nesmírně obtížný. Na něm leží naléhavost a expresivnost výrazu, a to vyžaduje špičkovou techniku.

Mefistofeles Vladislav Kaspar je přirozeně pojat teatrálně, ale s pásmem ďábla mám problémy, mám své pochybnosti, zda se zde neprotlačila poněkud nepřípadně moralizující nota (již v dramaturgii a koncepci). Tentokrát mě více než kdy jindy mrzí, že musíme recenze chrlit, tohle představení stojí za delší přemýšlení, pregnantnější formulace.

ULLRICHOVÁ, Daria. Rádobydivadlo Klapý. Ladislav Valeš. Hory se připravují k porodu, na svět přijde malá šedá myš… Zpravodaj Jiráskova Hronova. 1993, roč. 63, č. 5, s. 3