Slepice

Nikolaj Koljada: Slepice

Smutná čechovovská komedie postsovětského autora o milostném pětiúhelníku a třech slepicích na jednom smetišti. Provinční divadlo, dělnická ubytovna ve tři ráno, naivka s režisérem v posteli a správcem divadla v záloze, jejich manželky a boj o… o co – o koho vlastně? Smích s mrazením v zádech.

Překlad Gabriela Palyová, režie Ladislav Valeš, scéna, zvuk a světla Pavel Hurych, výběr hudby Veronika Valešová. Účinkující: Veronika Valešová (Alla), Jaroslava Maťáková (Diana), Petra Znamenáčková (Nonna – tuto roli hrála i Marcela Vykouková), Pavel Macák (Fjodor), Petr Bernard (Vasilij), Jaromír Holfeuer (Naštvaný soused), Robert Deme (Nevyspalý soused – tuto roli hrál i Ladislav Valeš), Liběna Štěpánová (Nevrlá sousedka) a Jan Kaška (Svinský spratek – tuto roli hrál i Ladislav Kunst nebo Jiří Chadraba ml.).

První uvedení 29. 9. 2007 v Klapém (v rámci Rádobyfestu), premiéra podle programu 23. 10. 2007 v Lounech, naposledy 8. 3. 2012 v Černčicích, hráno 46x – 22. premiéra souboru

Z celkového počtu repríz účast na přehlídkách:

účinkování na přehlídce Modrý kocour v Turnově 22. 2. 2008,
účinkování na Stochovské Thálii 2008,
účinkování na 6. Fantastických divadelních žních v Klášterci 2008,
účinkování na Dobronínském divadelním chumelení 31. 1. 2009,
představení v Činoherním klubu v Praze 1. 3. 2009,
účast na krajské přehlídce Třešťské divadelní jaro 15. 3. 2009 – ceny za herecký výkon Veronika Valešová a Petra Znamenáčková, 2. doporučení na národní přehlídku Divadelní Děčín,
účast na Divadelním festivalu Napajedla 18. 4. 2009 – hlavní cena za ženský herecký výkon Veronika Valešová, cena za herecký výkon Pavel Macák a Jaroslava Maťáková, cena za nejlepší inscenaci,
účinkování na přehlídce Léto s divadlem v Krupce 17. 9. 2009,
účinkování v rámci Českolipského divadelního podzimu 2009,
představení v Popradu (Slovenská republika) 22. 1. 2010,
účinkování na přehlídce Honzlův Humpolec,
účast na přehlídce Josefodolské divadelní jaro 2010 – cena za režii Ladislav Valeš, cena za scénu Pavel Hurych, cena za ženský herecký výkon Veronika Valešová, čestné uznání za herecký výkon Jaromír Holfeuer, cena za inscenaci,
účast na KDP ve Vysokém nad Jizerou 15. 10. 2010 – cena za scénu Pavel Hurych, cena za herecký výkon Jaroslava Maťáková, cena za nejlepší inscenaci a doporučení na Jiráskův Hronov,
účast na přehlídce O štít města Prachatic 29. 3. 2011 – cena za scénu Pavel Hurych, cena za ženský herecký výkon Veronika Valešová,
účast na národní přehlídce Jiráskův Hronov 13. 8. 2011.

ZPĚT archiv her

napsali o nás

Velká dramata v zákulisí malého ochotnického souboru. Intriky, zálety, trápení, hádky i nenávist, absurdní svět velkých snů a krutých probuzení do reality. Z toho všeho je namíchán děj inscenace, kterou má dnes večer na programu Vrchlického divadlo v Lounech.

Herci z Rádobydivadla Klapý tu uvedou v premiéře svou novou hru, tragikomedii Slepice od celosvětově úspěšného současného dramatika Nikolaje Koljady, kterému se přezdívá ukrajinský Čechov.

„Získal si tohle označení díky své mistrné práci s textem. Jeho smutné komedie jsou podobně jako u Čechova bohatě vrstevnaté, plné zvratů a změn, nazírají na společnost i konkrétní lidské vztahy a prolíná se v nich laskavý humor s drsnou absurditou,“ říká režisér inscenace Ladislav Valeš. Slepice se podle něj řadí mezi nejdokonalejší ukázky Koljadových kvalit v prozatímní padesátce jeho her. Na českých scénách je přitom tenhle autor takřka neznámý. Hrály se tu od něj zatím jen hry Murlin Murlo a Zatmění. V loňském roce pak uvedlo Slepici v české premiéře Švandovo divadlo a její dnešní lounské uvedení je teprve druhé u nás.

„Vycházeli jsme stejně jako pražští herci z překladu Gabriely Palyové, která u nás dříve působila a na text nás upozornila. Je jako dělaný pro náš soubor. Máme pro něj vhodné představitele a podobná charakterní témata nás vždycky zajímala,“ podotýká Valeš. …

„Koljada sice zasadil děj do období perestrojky na konci 80. let, téma jeho hry je ale současné za jakékoli doby a jakéhokoli režimu. Možná by ji ani leckteré oblastní divadlo nechtělo hrát, aby se jeho členové v textu nepoznali,“ usmívá se Valeš.

Vhlavní roli Ally se představí Veronika Valešová, její kolegyni Dianu hraje Jaroslava Maťáková a ředitele divadla Pavel Macák. Nonnu a Vasilije, který s ní v posteli sice nebyl přistižen, ale rád by ji za Allu vyměnil, pak ztvárnili Petra Znamenáčková a Petr Bernard, dva nováčci v souboru Rádobydivadla.

NEEDRLE, Jiří. Louny uvidí premiéru Slepice. Mladá fronta Dnes – severní Čechy 23. 10. 2007. S. 5

Veronika Valešová (Alla) nenechala na jevišti ani v hledišti nikoho na pochybách, že své přirozené ženské právo neprodá zadarmo, i kdyby měly „z nebe trakaře padat“. Její herecký projev postupně strhává všechny ostatní do ďábelské vířivky satirického obrazu vztahu ženy a muže uprostřed životního krachu. Její postupné gradování energie pomsty a náhlé pády na dno se nakonec jeví jako odrhovačka, refrén, bludný kruh, ovšem „Díky moc a moc aspoň za to“. Poněvadž: „Co mi zbývá, když už nic jiného nemám.“

PÁCL, Radvan. Třešťské divadelní jaro aneb Herče, tak zas příště… Amatérská scéna. 2009, roč. 46, č. 2, s. 48-49

Soubor Klapý i v této inscenaci prokazuje svoji mimořádnou vybavenost, schopnost čitelné režijní koncepce i sytých hereckých výkonů. Text je inscenován jako bouře ve sklenici vody nebo kámen hozený do zarostlého rybníku, aby celá dramatická situace skončila a vše zůstalo po starém. Je to zvláštní scénický groteskní obraz, kde některé detaily se mohou zdát jako zbytečná ozdoba zvoleného žánru a také je možné položit otázky, zda by jisté vědomí pravdivé reálné motivace a zvážení okolností nevedlo k bohatěji diferencovanému tragikomickému jednání postav inscenace, při které se diváci skvěle baví.

LAURIN, František. Rádobydivadlo Klapý. Nikolaj Vladimírovič Koljada. Slepice. Větrník : zpravodaj KDP. 2010, č. 9, s. 2-3

Režisér Ladislav Valeš se mohl opřít o hereckou zkušenost (výborné jsou zejména obě ženy: Veronika Valešová jako Alla a Jaroslava Maťáková jako Diana) a vlastní schopnost čitelné inscenační koncepce s dramatickým tahem. Vybudoval zvláštní groteskní scénický obraz, který bychom měli číst jako celek, o čemž svědčí některé detaily (např. chlapec nahlížející na jeviště jako do loutkového divadla). Je to vlastně obraz v obraze (např. hlasy za scénou). Záměrná kulisovitost scény (autor Pavel Hurych) završuje téma inscenace (svět je divadlo a život je velká iluze). Kostýmy dokreslují figury jednak v rovině sociálně historické a zároveň figurují jako čistý divadelní obraz. Scénograf Petr Kolínský nazval např. kostým Ally jako „hysterický“. Je otázkou, zda jisté vědomí pravdivé reálné motivace jednání by nevedlo k bohatěji diferencovanému tragikomickému jednání jednotlivých postav. Také u Koljady jsou totiž za smíchem slzy. Inscenace byla druhým vrcholem přehlídky a odnesla si druhé doporučení na Hronov.

LÁZŇOVSKÁ, Lenka. KDP 2010 – že by nic nového? Amatérská scéna. 2010, roč. 47, č. 6, s. 22-27

ZPĚT archiv her