Taneční hodiny pro pokročilé

Bohumil Hrabal, Václav Nývlt – Taneční hodiny pro pokročilé

Přesvědčivý Jiří Kraus jako taneční mistr, který neumí tančit, a přesto pořádá taneční kursy. Zábavná a smutná inscenace o osamělosti a rozkoši z vyprávění, plná protínajících se monologů a chaplinovsky černého humoru.

Režie Ladislav Valeš, scéna Jaromír Holfeuer, kostýmy Jaroslava Maťáková, hudba Tomáš Alferi, zpěv Michaela Krausová, světla a zvuk Pavel Hurych a Jan Kaška. Tanečníci: Jiří Kraus (Taneční mistr), Pavel Macák (Eman), Petra Znamenáčková (Šestnáctiletá – tuto roli hrála i Veronika Valešová), Liběna Štěpánová (Čtyřicetiletá), Eva Andělová (Šedesátiletá) a Jaromír Holfeuer (Jaromír Holfeuer).

První uvedení 19. 6. 2008 v Lounech, hráno 62x – 23. premiéra souboru

Z celkového počtu repríz účast na přehlídkách:

účast na Libochovickém divadelním létu 21. 6. 2008 – cena za režii Ladislav Valeš, cena za kostýmy Jaroslava Maťáková, cena za mužský herecký výkon Jaromír Holfeuer, cena za ženský herecký výkon Liběna Štěpánová,
účinkování v rámci Rádobyfestu 2008,
účinkování na přehlídce Tréglova Bělá 2008,
účinkování na přehlídce Hrabalova Ostře sledovaná Polná 2008,
účast na krajské přehlídce Wintrův Rakovník 20. 3. 2009 – čestné uznání za režii Ladislav Valeš, cena za herecký výkon Jaromír Holfeuer, čestná uznání za herecký výkon Liběna Štěpánová a Eva Andělová, nominace na národní přehlídku,
účast na národní přehlídce Divadelní Děčín 23. 5. 2009 – čestné uznání za herecký výkon Petra Znamenáčková,
účinkování na FEMAD Poděbrady (Salón odmítnutých) 2009,
účinkování na 7. Pábitelských divadelních žních v Klášterci 2009,
účinkování na Divadelní přehlídce Radnice 2009,
představení v rámci abonentního cyklu v Tylově divadle v Rakovníku,
účast na Divadelním festivalu Napajedla 10. 4. 2010 – cena za nejlepší mužský herecký výkon Jiří Kraus, cena za čistotu jevištní mluvy soubor,
představení v Bruselu (Belgie) 23. 4. 2010,
účinkování na Budějcké Thálii 2010,
představení v Popradu (Slovenská republika) 27. 2. 2011,
účast na přehlídce Josefodolské divadelní jaro 8. 5. 2011 – cena za režii Ladislav Valeš, cena za kostýmy Jaroslava Maťáková, cena za scénu Jaromír Holfeuer, čestná uznání za herecký výkon Eva Andělová a Pavel Macák, doporučení na KDP Vysoké nad Jizerou,
účast na KDP Vysoké nad Jizerou 8. 10. 2011 – čestné uznání za herecký výkon Eva Andělová,
hráno v rámci Dostavníčka s Dostavníkem v Přerově v červnu 2013.

Tato inscenace drží prvenství v počtu repríz. Hráli jsme ji celkem dvaašedesátkrát.

ZPĚT archiv her

napsali o nás

Proč právě Hrabalovy Taneční hodiny pro pokročilé? Co bylo tím spouštěcím momentem, že jsi zvolil právě tento titul?

Musím přiznat, že Bohumil Hrabal byl vždycky můj oblíbený autor, co se týče literatury. A je taky pravdou, že už jsem některé dramatizace Hrabala dělal. Pracoval jsem například s lovosickým souborem na Postřižinách, Taneční hodiny už jsem režíroval asi před deseti lety s libochovickým souborem. Takže Hrabal pro mě nic neznámého není. Ale přiznám se, že tím nejzásadnějším momentem bylo setkání s Jirkou Krausem. Když jsme se poznali, projevil přání si s námi zahrát. Tak jsem začal hledat vhodný titul a vzpomněl jsem si právě na ty Taneční hodiny. Řekl jsem si, že bych je mohl znovu oprášit a uvést v jiném provedení.

Jak se dělá dramatizace známé knihy?

No, trošku složitě, protože dramatizace Tanečních hodin, kterou pan Václav Nývlt udělal, je trošku zahlcená, komplikovaná. Takže pokud jsme z toho chtěli udělat představení, které by dýchlo opravdovou člověčinou, dost jsme se nauvažovali a promýšleli, jak to provést. Jakýsi klíč jsme našli, ale bylo to těžký, velmi složitý.

PeHe. Hrabala jsem oprášil kvůli Krausovi. Ladislav Valeš, Rádobydivadlo Klapý. Větrník. 2011, roč. XLII, č. 3 (9. 10.), s. 4-5

V Rakovníku byla ona zmíněná dominantní čtveřice inscenací dosti vyrovnaná a nominované Taneční hodiny pro starší a pokročilé Rádobydivadla Klapý se od ní oddělily jen velice těsně. Zmíněnou Hrabalovu novelu dovezlo v dramatizaci Václava Nývlta, byť jde o přepis formálně poněkud zestárlý a ředící intenzitu Hrabalovy invence, může se stále stát základem solidní, poetické a zábavné inscenace, což jsou všechno adjektiva, která můžeme přiřadit i produkci Klapských. Takže se nakonec smíříme i s tím, že z formálně excentrické, takřka surrealistické novely je dnes na jevišti už „jen“ kabaret, přehlídka vypravěčského umu v stále okouzlujících hrabalovských historkách, že inscenace (režijně nepochybně zručně vystavěná) postrádá formálně a tematicky scelující režisérské gesto a že její epilog se jeví poněkud nadbytečný. Velkým trumfem Klapských je totiž suverénní komediální výkon Jiřího Krause v roli Tanečního mistra, nepochybně nejzdařilejší herecká kreace (jen to, že jde o profesionálního herce, zabránilo porotě v ocenění).

ŠOTKOVSKÝ, Jan. Standard? Nadstandard! – Wintrův Rakovník 2009. Amatérská scéna. 2009, roč. 46 , č. 2, s. 18-20

… Poctivá práce divadla Klapý na adaptaci Hrabalových Tanečních hodin pro pokročilé je zjevná ve všech složkách inscenace. Hrabalovy texty jdou obtížně dramatizovat, většinou dochází k redukci jeho filosofických až metafyzických poloh, a tak i tato inscenace ukázala možné meze převodů a dramatizací. Několik výrazných hereckých výkonů a nepřekonatelná vůle režiséra se s Hrabalem znovu a znovu setkávat dávaly zapomenout na řadu dalších problémů, kterým se inscenátoři nemohli beze zbytku vyhnout.

LAURIN, František. Závěrečné slovo. Větrník. 2011, roč. XLII., 15. 10. (mimořádné číslo), s. 2-5

My Češi máme sklony glorifikovat svou kulturu coby jedinečnou: Hrabala je přece nemožné převést na jeviště! Je nepřeložitelný do cizího jazyk! Ale je, a dobře. A je v cizině čten nejen intelektuální vrstvou, má svůj docela normální okruh čtenářů. Hrabal sám ukojil svou ješitnost, když začal být překládán do cizích jazyků. A jeho experimentálnost? Snad zase jen pro Čechy: začátkem 60. let minulého století byla jeho próza, a i jiných autorů, po budovatelských blbinách přirozeně zjevením, dodnes nemáme lepší, proto asi zůstal chudák experimentální. Samozřejmě svoje hospodské pábení skvěle stylizoval ve světovou literaturu, kterou mnoho čtenářů čte stejně rádo jako Švejka. Já tak četl klapské představení, „pobavilo“ by více než některá v Hronově. V Poděbradech žádnou cenu nezískalo, inscenace byla těsně za oceněnými.

ŠPIRIT, Václav. FEMAD – salon nevybraných či salon odmítnutých? Amatérská scéna. 2009, roč. 46 , č. 6, s. 32-34

ZPĚT archiv her