Rozmarné léto

Ladislav Vančura, Rudolf Felzmann, Jaroslav Kodeš – Rozmarné léto

Do lázeňského maloměsta Krokovy Vary zavítá potulný, mladý a šaramantní artista, kadeřavý kouzelník Arnoštek se svojí přítelkyní krásnou Annou. A náhle je celé městečko vzhůru nohama. Pryč je klid plovárenského mistra Antonína Důry, majora Huga a kanovníka Rocha neboť Anna je vábí, a Kateřinu Důrovou zase oslní bohémský Arnoštek. Ovšem jsou to jen kratičké epizody v jejich jinak prázdném životě. Nic nedopadne tak, jak si představovali, a navíc jsou svému okolí jen pro smích. Ale to jim v jejich ignorantství nevadí, a proto dál budou plkat a pít, a Kateřina dál bude snít o šťastnějším životě. Jen obecní blázen Dědeček je konečně zase šťastný.  Slovy Kateřiny: “ Jak je krásné býti kadeřavým.“

Dramatizace: Rudolf Felzmann
Úprava a režie: Jaroslav Kodeš
Scéna a kostým: Jana Stejskalová
Hudba: Jiří Strohner
Světla a zvuk: Jan Kaška, Vít Líbal, Pavel Hurych
Inspice: Naďa Hladíková
Pohybová spolupráce: Eva Kodešová ml. a Radek Zima
Kouzelnické triky: Jan Vaidiš

Osoby a obsazení:
Kateřina Důrová – Eva Kodešová
Antonín Důra – Ladislav Valeš
Major Hugo – Pavel Macák
Kanovník Roch –František Zborník nebo Václav Špirit
Kouzelník Arnoštek – Jonáš Filip nebo Vít Líbal
Kouzelnice Anna –Tereza Lačná nebo Petra Maťáková
Dědeček – Jaromír Holfeuer nebo Pavel Němec j.h.
Žena –Lenka Svobodová – Šťastná nebo Vlaďka Zborníková nebo Pavla Umhöhová
Muž – Vít Šťastný
Realizace scény, kostýmů a rekvizit: Milan Hrzán, Jaromír Holfeuer, Jana Stejskalová, Olga Psotová, Jonáš Filip a Jaroslav Kodeš


32. premiéra souboru. Inscenace měla 52 repríz, a předčasnou derniéru 10.11.2018 v Žebráku, představení trvalo 130 minut a mělo přestávku:

  • Premiéra 27. 11. 2015 v Libochovicích
  • účast na Děčínské bráně 19. 3. 2016 – ČUZ za herecký výkon Jonáš Filip, ceny za herecké výkony Eva Kodešová, Ladislav Valeš, Pavel Macák, František Zborník, cena za hudbu Jiří Strohner, cena za scénografii Jana Stejskalová, cena za režii Jaroslav Kodeš, cena za inscenaci
  • účast na Divadelním Pikniku Volyně 14. 5. 2016 – čestné uznání za herecký výkon Eva Kodešová, Ladislav Valeš, František Zborník a Jonáš Filip, cena za inscenaci, nominace na Jiráskův Hronov
  • účast na Jiráskově Hronově 5.8.2016
  • účinkování na open air festivalu Pernštejn(l)ove v Pardubicích 7.8.2016
  • účinkování na přehlídce Sokolovská čurda 23.9. 2016 – hlavní cena za herecký výkon Jaromír Holfeuer za roli Dědečka
  • účinkování na přehlídce Hrabalova ostře sledovaná Polná 28.9.2016
  • účinkování na přehlídce Léto s divadlem v Krupce 1.10.2016
  • účinkování na přehlídce v rámci Rádobyfestu 1.10.2016
  • účinkování na přehlídce Stochovská Thálie 21.10.2016
  • účinkování na 44. Radnické divadelní přehlídce
  • účinkování na přehlídce v Prachaticích 6.3. 2017
  • účinkování na Krakonošově divadelním podzimu – jako host 21.10.2017
  • účinkování na přehlídce Klášterecký klas 28.10.2017
  • účinkování na mezinárodní přehlídce v Drážďanech na lodi Cargo Gallery 12.11.2017
  • účinkování na řadě letních scén, jako např. na biotopu v Radotíně, v zámeckých zahradách v Děčíně a Litomyšli, na zámku v Jimlíně, na hradu Košumberk, na letních scénách v Šanově, Louňovicích a v Dobřichovicích
  • derniéra 10.11.2018 v Žebráku

  • Představení by se mohlo hrát dále, zájem o něj byl, ale bohužel nám zemřeli dva vynikající herci Jaromír Holfeuer a František Zborník.  Už z úcty k jejich zásluhám jsme role nepřeobsadili.


ZPĚT archiv her

Napsali o nás

Rádobydivadlo Klapý s několika hostujícími herci z DS Jirásek Česká Lípa si vybralo dramatizaci Rudolfa Felzmanna Vančurova Rozmarného léta. Režisér a dramaturg Jaroslav Kodeš ji upravil (zkrátil, dopsal některé situace, rozšířil role Muže a Ženy, které Felzmann napsal jako vypravěče). Oslovil Janu Stejskalovou z Děčína jako scénografku a Jiřího Strohnera, který složil hudbu. Vznikla kompaktní humorná inscenace zachovávající všechny ctnosti původní předlohy (archaizující jazyk, jímž se pojmenovávají banální stavy a emoce a lehce ironický příběh z maloměsta), opřená o dobré osobnostní herectví zkušených herců jako jsou Ladislav Valeš jako Důra, Eva Kodešová jako Důrová, Pavel Macák jako major Hugo a František Zborník jako kanovník Roch. Vymyslel zajímavý závěr, v němž se dohrávají všechny tematické roviny příběhu včetně dědečka, a my se díváme na odcházejícího Arnoštka a Annu, kteří táhnou maličkou maringotku s nápisem Duo Kaderavi. Revuální opona umožňuje rozčlenění scény na prospekt, který je plovárnou, maringotkou, hospodou, prostor před ním jako jezero, náves apod. Muž a žena vystupují spíše jako entertejneři a hrají řadu dopsaných epizodních postav. Jediným problémem je divadelně chudší a tím pocitově delší první polovina inscenace, která je expozicí k druhé části. Jako naprosto neuvěřitelná je skutečnost, že pro tři postavy má soubor alternaci (Roch, Anna, Žena). Inscenace byla doporučena do Volyně.

LÁZŇOVSKÁ, Lenka. 24. Děčínská brána – Memoriál Josefa Odložila /online/. /cit. 2016-27-08/. 

Rádobydivadlo Klapý si pro své inscenování zvolilo dramatizaci novely Vladislava Vančury Rozmarné léto. Šťastně zvolená dramatizace Rudolfa Felzmanna v následné úpravě režiséra Jaroslava Kodeše ponechává základní a zásadní témata i charaktery jednotlivých postav fungujících již ve Vančurově předloze.

Ono poetické kouzlo starých časů, zavedených pořádků, oněch „zvyků a obyčejů“ všedního dne „Krokových Lázní“, které je narušeno příjezdem kouzelníka Arnoštka a jeho sličné asistentky Anny do zdejšího města. Antonín Důra, provozovatel místních lázní, přestává meditovat o zdraví a osobní hygieně, major Hugo se proměňuje z přímočarého vojáka vyžadujícího maximální disciplínu v zamilovaného mladíčka a kanovník Roch, místo obvyklých disputací o víře a vzdělanosti, postává na náměstí a vyhlíží kouzelníkovu asistentku Annu a nesměle bojuje o její přízeň. Ani Kateřina Důrová nezůstává nepoznamenána příjezdem svérázného dua a okouzlena Arnoštkem dokonce opouští Antonína a přesidluje do jeho maringotky, aby se o něj „postarala“.

Úvodní expozice, která se držela pevně Vančurovy předlohy a hlavně jazyka působila zprvu poměrně strojeně až do momentu první Antonínovy koupele – kde jeho stylizované plavání plné hravé nadsázky a hry v nápaditém scénograficko-prostorovém řešení prolomilo onu strojenost a jasně nastavilo jevištní způsob komunikace s divákem. To, co v úvodu působilo pouze jako dekorace, náhle začalo ožívat a stávalo se poetickým a magickým prostředím odehrávajících se dějů a situací. Průvodci dějem a životem městečka tj. postavy Muže a Ženy byli dalším vhodným prostředníkem, chcete-li médiem, mezi divákem a příběhem.

Artistně uchopená postava Arnoštka umožňovala vybudování silné dějové linky jako odraz světa tří postarších filozofů, kteří se pak mohou vůči němu vymezovat a vymezovat se i vůči sobě navzájem. Obraz oněch tří „trubců“ soupeřících o Annu je pak pravděpodobný a uvěřitelný. Stejně tak je tomu i při budování vztahu mezi Kateřinou a Arnoštkem.

Atmosférotvorná hudba, která uvozuje, ale zároveň vytváří a uzavírá situace je výborně zvolena a je tím maximálně funkční. Výtvarně – scénografické řešení, které zaujme již v úvodu, kdy ona pomyslná opona je tvořena pověšeným prádlem v „nadživotní“ velikosti, kostýmy, působivé svícení, všechny rekvizity i „loutky“ (slepice, fenka apod.) jsou nedílnou stylotvornou součástí děje. Inscenace hýří poetickými a vysoce estetickými nápady, jež jsou organicky a citlivě zakomponovány do struktury a kompozice inscenace.

Čistota stylu, žánru i herecké práce pak vytváří jednotu, která působí velmi životně a autenticky vtahuje diváka do světa a atmosféry oněch starých časů, o kterých se zmiňuji výše. Právě to je přidaná hodnota a možná i sama podstata stále působícího kouzla „Rozmarného léta“, kterou si chceme čas od času připomínat a sdílet, abychom zapomněli na problémy současného všedního dne. Podstata „Rozmarného léta“ umožňující vzpomenout oněch „zašlých“ a téměř idylických časů, dává zapomenout časům současným, které jsou tak často neurotizující. A proto ponořme se čas od času do vod lázní Důrových, abychom očistili své tělo i ducha. Inscenace Rádobydivadla Klapý to umožňuje a děkuji za to.

HRUŠKA, Jaromír. Poeticky „rozmařilé“ léto. Divadelní Piknik. Zpravodaj celostátní přehlídky činoherního a hudebního divadla. 2016, 15. 5. (č. 8), s. 3

Žňoviny17_01 (Klášterecký klas 2017)


A co diváci:

Představení jsme si užili, líbilo se nám. Spousta nápadů, krásná funkční scéna. Bylo to úžasné. Andrea a Hanka Horšovský Týn

Máte to tady moc pěkný a Arnoštek je fakt boží. anonym, Vsetín

Rozmarné léto mě zaujalo velice, bylo to fajn, prima. Připouštím, že jsem přijela cíleně, protože v tom hraje můj kamarád. Bylo to moc milé, moc hezké. Stanislava, České Budějovice

Bylo to výborné, s jednou chybičkou. Kdyby jim bylo pořádně rozumět, bylo by to dokonalé. Roman, Husinec

Skvělé. Jsem nasáklý laskavostí, vlídností. Nic neuspěchali, nic nepřetáhli. Mistrovský kousek. Petr, Strakonice

Líbilo se mo to náramně. Jsem na Klapý fanda, takže možná nejsem objetivní. Líbilo se mi, jak si to všichni strašně užívali. Němčour, Bystřice u Benešova

Chvílemi jsem špatně slyšela, ale jinak jsem se moc nasmála. Vzpomínám si na ten film, ale tohle bylo taky velmi pěkné a milé. Jsem moc spokojená. Jana, Strakonice

U takových textů mám problém s tím, že se neoprostím od kultovního filmu a celou dobu srovnávám. Takže oproti filmu samozřejmě horší, ale divadelně fajn. Tereza, Slavičín

Jednohubky.  Divadelní Piknik. Zpravodaj celostátní přehlídky činoherního a hudebního divadla. 2016, 15. 5. (č. 8), s. 3

ZPĚT archiv her