Escorial

Michel de Ghelderode: Escorial

Tragikomická fraška, která se zabývá otázkami manipulace, samovlády či tyranie. Šašek se spustil s královnou a vládce hradu teď kuje pomstu… Pod hlavičkou Rádobydivadla Klapý a jako jeho součást uváděla Skupina 3 + 1.

Videonahrávka Jiráskův Hronov 2009

Překlad Mario Stretti (odborná spolupráce Hubert Krejčí), režie Rudolf Felzmann, kostýmy Olga Psotová a Liběna Štěpánová, použita hudba Giuseppe Verdiho (árie Filipa z opery Don Carlos), produkce Jaromír Holfeuer, technická spolupráce Pavel Hurych. Účinkující: Václav Spirit (Král), Ladislav Valeš (Folial, šašek) a Jaroslav Kodeš (Mnich). První uvedení 27. 9. 2008 v Klapém, naposledy 17. 7. 2010 v Krásném Dvoře, hráno 19x – 24. premiéra souboru

Z celkového počtu repríz účast na přehlídkách:

• účinkování na výběrové přehlídce Tyjátjátra Kralupy nad Vltavou 2008,
• představení v Lörrachu (Německo) 18. 10. 2008,
• uvedení jako součást vyhlášení výsledků na Lounském divadlení 2009,
• účinkování na Libochovickém divadelním létu 5. 6. 2009,
• účinkování v rámci Suchdolských divadelních večerů 2009,
• účinkování na národní přehlídce Jiráskův Hronov 4. 8. 2009 – v rámci doplňkového programu,
• účinkování na FEMAD Poděbrady (Salón odmítnutých) 13. 9. 2009 – nesoutěžně jako závěrečné představení,
• představení v Saint-Louis (Francie) 9. a 10. 2009.

ZPĚT archiv her

napsali o nás

Skupina 3+1, což je tříčlenný soubor fungující jako svébytná součást Rádobydivadla Klapý, tu uvede svou novou hru nazvanou právě Escorial a nastudovanou podle předlohy slavného belgického dramatika Michela de Ghelderoda.

„Diváky čeká tragikomická fraška, která se zabývá otázkami manipulace, samovlády či tyranie a je tak rafinovaně vystavěná, že často nevíte, co je míněno vážně a co je krutý žert, natož kdo má pravdu a kdo je spravedlivý – právě jako kolikrát v životě,“ říká jeden z aktérů příběhu Ladislav Valeš.

„Ghelderode ve svých hrách dopřává hercům velkou příležitost ukázat svůj um. Postavy se pořád mění a odkrývají stále nové polohy svého nitra, jednu slupku svých vlastností za druhou,“ upozorňuje Valeš. …

            Skupina 3+1 vznikla před časem při zájezdu Rádobydivadla na festival v německém Lörrachu, jemuž šéfuje bývalý český herec Václav Špirit. Slovo dalo slovo a začalo se s přípravami inscenace. Krále hra právě Špirit, šaška Valeš a kněze další člen Rádobydivadla Jaroslav Kodeš. Režisérem hry pak je Rudolf Felzmann, pro kterého je dnešní děčínské uvedení pomyslným návratem na scénu, jejímž byl před lety ředitelem.

(ula). Diváky čeká večer krutých žertů. Mladá fronta Dnes – Jižní Čechy 8. 1. 2009, s. C5

Text, který ke mně přicházel, mě rychle upoutal a přiznám se, že držel až do konce. Chvilka nepozornosti a byla bych mimo. Kdo je tu blázen a kdo si na blázna jen hraje? A čeho se král bojí víc, smrti nebo toho, že ho nikdo nemiluje? A je tak krutý pouze proto, aby k němu smrt nemohla, nebo je krutý díky zradě a ponížení, které ho potkalo? Čím víc se mu smrt připomíná, tím víc nesnese zesilující zvuky ve své hlavě, které mu vše vrací zpět. Halucinace, které mu nedovolí jít vpřed, drží ho v temném světě paláce, kde už není místo pro emoce. Divadlo (hra) vládce se mísí se ztrácením se v realitě a otázka je, co je skutečné a kdo je tím, kým je. Pravé tváře se dokáží projevit až v okamžiku, kdy si postavy vymění role, poodstoupí od svého života a dokáží se na něj podívat zvenku a vyhodnotit jej, říct nahlas pravdu. Šašek je králem, král je šaškem. Královna je otrávena, protože zradila, šašek je popraven, protože zradil s královnou. A král fetišisticky slídil a slídil až vyslídil, nalezl, co hledal, a aby mohl zdůvodnit své činy, vše si pečlivě zavřel do kufru, v kterém je uschováno „ospravedlnění“.

KOUTOVÁ, Eva. Escorial – co ke mně došlo. Zpravodaj Jiráskova Hronova. 2009, roč. 79, č. 6 (5. 8.), s. 4

Mně se to na inscenační úrovni líbilo, jako představení, které je pro mě něco jiného, než jsem tu zatím viděl. Není to můj šálek kávy, ale nemám s tím problém.

Lektoři si udělali divadlo, ale přejme jim to.

My jsme nadšeni a obdivujeme herecké výkony.

Dobrej hereckej výkon, zatím nejlepší, co jsem zde viděla.

Nevím, co bych tomu vytkl, ale taky nevím, co bych pochválil. Zatím jsem z toho rozpačitý. Musí se mi to trochu rozležet. Atmosféru to mělo, zahraný dobře, kostýmy a scéna dobrá, asi bude problém v tom textu. Asi bych to musel vidět ještě třikrát, abych to pochopil.

A kdo koho vlastně měl rád?

Diváci. Zpravodaj Jiráskova Hronova. 2009, roč. 79, č. 6 (5. 8.), s. 4

Inscenátoři traktují hru s použitím atributů marionetového loutkového divadla a podtrhují tak dimenzi zkostnatělosti, ošuntělosti a směšnosti, ale také disproporčnosti (naddimenzovaná židle představující královský dvůr). V hlavní roli se skvěle představil Václav Špirit. Jeho Král je obludný a nebezpečný, současně směšný až politováníhodný. V roli Šaška mu zdařile sekunduje Ladislav Valeš. Dalších drobných rolí se zhostil Jaroslav Kodeš. U obou pánů bych uvítal ještě barvitější či razantnější uchopení rolí. Při přemítání nad velice zdařilou inscenací jsem připadl na dvě otázky. Za prvé si nejsem jist, zda je od počátku nepochybně zřejmé, že byla královna otrávena a proto umírá. Vím, že to v textu je, ale o tom nehovořím. Za druhé mám pochybnost o funkci truhlice, z níž Král v závěru hry vytahuje relikvie své lásky či spíše chtíče. Bez některých bych se jistě obešel (kondom, důtky…), mohl bych postrádat i celou truhlici, ale raději bych ji viděl zužitkovanou ještě jinak, ne pouze jako ornament na konec. Svěřím se, že mne dokonce v první chvíli napadlo, zda se nejedná o corpus delicti proti Šaškovi. Ale to jen tak na okraj, možná jde o využití principu plánované chyby k umocnění uměleckého vjemu. Každopádně byl Escorial výraznou tečkou lörrašského Theatertreffu a musím potvrdit, že režisérovo přání, aby herci neudělali ostudu jemu a českému divadlu, bylo výsostně splněno.

STROTZER, Milan. Mezinárodní divadelní setkání v Lörrachu. Amatérská scéna. 2008, roč. 45, č. 6, s. 51-54

ZPĚT archiv her