Amadeus

Peter Shaffer: Amadeus

Předloha vynikajícího filmu Miloše Formana, klasika o géniovi průměrnosti Salierim, hra o smrti jednoho z největších světových skladatelů, vynikající role pro hostujícího Václava Špirita a druhá „shafferovská“, opět šťastná role pro Víta Šťastného.

Videonahrávka Hronov 2013

Překlad Martin Hilský, úprava a režie Jaroslav Kodeš, návrh scény a kostýmů Miroslav Král, realizace kostýmů Olga Psotová, realizace scény Jaromír Holfeuer, Josef Tuček, Milan Hrzán a Pavel Hurych, hudba Antonio Salieri a Wolfgang Amadeus Mozart, klavírní nahrávka Zdeněk Zdeněk, zvukové efekty Josef Plechatý, choreografie Radek Zima a Eva Kodešová ml., světla a zvuk Pavel Hurych, Jan Kaška a Eva Kodešová. Účinkující: Václav Špirit (Antonio Salieri), Vít Šťastný (W. A. Mozart), Tereza Lačná nebo Petra Maťáková-Znamenáčková nebo  (Constance Mozartová-Weberová), Pavel Macák (Josef II., rakouský císař – tuto roli zaskočil na FEMAD Poděbrady František Zborník), Libor Ulovec nebo Petr Pidrman (Hrabě Strack, císařský komoří – tuto roli hrál při reprízách v Lounech a České Lípě Pavel Landovský), Ladislav Valeš (Hrabě Rosenberg, ředitel císařské opery), Lukáš Burda (Baron Swieten, prefekt císařské knihovny), Jaromír Holfeuer (Komorník), Jakub Ružbatský (Dvořan a další), Jonáš Filip (Hejsek a další), Karolina Baňková (Catarina Cavalierová – tuto roli hrály také Tereza Lačná, Pavla Umhövá a Týna Patková) a Olga Psotová (Tereza Salieriová – a dvakrát ji zahrála Liběna Štěpánová).

První uvedení 2. 5. 2012 v Lounech,  29. premiéra souboru

Z celkového počtu repríz účast na přehlídkách:

  • účinkování mimo soutěž na Libochovickém divadelním létu 26. 5. 2012,
  • účinkování na Sokolovské čurdě 27. 9. 2012,
  • účinkování na Českolipském divadelním podzimu 2012,
  • účast na přehlídce Modrý kocour v Turnově 2. 3. 2013,
  • účast na krajské přehlídce Děčínská brána 23. 3. 2013 – cena za režii Jaroslav Kodeš, cena za výtvarné řešení Miroslav Král, ceny za herecký výkon Vít Šťastný a Petra Maťáková, čestné uznání za herecký výkon Václav Špirit, cena za inscenaci, cena diváků,
  • účast na přehlídce O štít města Prachatic 26. 3. 2013 – cena za kostýmy Olga Psotová, cena za mužský herecký výkon Vít Šťastný, cena za mladý výkon Petra Maťáková,
  • účast na Divadelním festivalu Napajedla 14. 4. 2013 – cena za nejlepší mužský herecký výkon Vít Šťastný, čestná uznání za režii Jaroslav Kodeš a za scénu a kostýmy,
  • účast na přehlídce Piknik Volyně 18. 5. 2013 – cena za výpravu Miroslav Král, cena za ženský herecký výkon Petra Maťáková, čestné uznání za herecký výkon Vít Šťastný,
  • účast na národní přehlídce Jiráskův Hronov 6. 8. 2013,
  • účast na FEMAD Poděbrady (Salón odmítnutých) 14. 9. 2013 – cena za nejlepší mužský herecký výkon Víť Šťastný, cena divadelních klubů Jaroslav Kodeš, cena tisku František Zborník (za záskok v roli Josefa II.), cena za nejlepší inscenaci, cena diváka,
  • účinkování na 11. Oscarových divadelních žních v Klášterci nad Ohří 28.10.2013,
  • účinkování v Marktredwitzu (Německo) 17. 5. 2014,
  • festivaly mezi tím?
  • účinkování na mezinárodním divadelním festivalu v Donzdorfu 14.5. 2015
  • účinkování na mezinárodník festivalu Theatertage Europäischer Kulturen v Paderbornu 1.7.2016

ZPĚT archiv her

Napsali o nás

Pokaždé, když jste na Hronově k vidění, přivezete představení s velkým příběhem. Co vás na nich táhne?

Nějak nás víc oslovují. Rádobydivadlo je tím od svého začátku pověstné, že si vybíralo silné příběhy, dramatické postavy, konflikty. Na komedie nejsme.

Co vnímáte jako největší úskalí „velkých her“?

Rozhodně to vyžaduje herecky zkušený soubor. Dramatickou postavu bez dobře herecky vybaveného herce nepostavíte. Neschováte se za nějakou karikaturu, šaržičku.

Jaké je hlavní téma Amadea ve vaší inscenaci?

Nejsilnějším tématem je průměrnost. Hledali jsme, jak bychom tu průměrnost ještě více zkonkrétnili. Aby nebyla jen v postavě Salieriho, ale aby se objevovala i u ostatních figur. Také jsme si říkali, že když je někdo horším skladatelem, ještě to neznamená, že je průměrný. Průměrnost je v činech. Tam se člověk obecně projevuje jako průměrný.

JIRÁSKOVÁ, Petra. Chtěli jsme zkonkrétnit průměrnost. Rozhovor s režisérem souboru Jaroslavem Kodešem. Zpravodaj Jiráskova Hronova online 8. 8. 2013, 22:50

Využití divadelního znaku, úryvky z Mozartova díla, které inscenaci rytmizují a ozvláštňují, zajímavé herectví (téměř civilní pro epické pasáže Salieriho v podání V. Špirita a expresívní stylizované herectví Mozarta Víta Šťastného pro činoherní situace), zajímavá scénografie včetně kostýmů, střídání sólových a kolektivních obrazů (i když v jejich přesnější rytmizaci je zatím slabina inscenace) představují klady nepochybně zajímavé a kvalitní inscenace. Byla jako jediná z Děčínské brány doporučena do programu celostátní přehlídky ve Volyni.

LÁZŇOVSKÁ, Lenka. Děčínská brána 2013. Amatérská scéna. 2013, roč. 50, č. 2, s. 26-27

Inscenace Rádobydivadla Klapý s takovýmto typem dramatiky pracují rády. Ostatně ne náhodou se „Klapáci“ v době nepříliš dávné chopili jiného, staršího Shafferova textu (Equus). V případě osvědčeného Amadea se před námi v jejich inscenaci na jevišti zhmotňuje velké činoherní divadlo poučené technologií, mocné jevištního znaku a naplněné (z větší části) působivými hereckými výkony. Velké, promyšlené a propracované je rovněž scénografické řešení. Nenechává diváka ani chvíli na pochybách, že má co do činění se závažným tématem. Sadu čtyř pohyblivých panelů v barvě všední šedi doplňuje mobilní postel a několik jednotlivých židlí a stoliček (s dvorsky červeným čalouněním). A obrovský kříž, který jako memento zračí Salieriho utrpení. Tento Amadeus pracuje s bohatou strukturou jevištních znaků, které nesou metaforické, symbolické významy, přičemž je jen a jen na vnímavosti a invenci každého z diváků, jak mnoho z nich se jim podaří rozluštit.

CHRISTOV, Petr. Kdyby průměr byla norma. Amatérská scéna. 2013, roč. 50, č. 3, s. 32

Rádobydivadlo Klapý si trouflo na Amadea – což už samo o sobě volá po dobrých hercích, schopných vystavět postavy s poměrně výrazným vnitřním vývojem. Rádobydivadlo pár takových má. Amadeus Víta Šťastného přejímá řadu vnějších atributů Formanova filmového hrdiny, ale vytváří plnokrevný oblouk od ztřeštěného lehkomyslného mladíka až po zlomenou trosku na konci sil. I Petra Maťáková-Znamenáčková coby Constance vytvořila až živočišnou energií naplněnou a také příslušně sobeckou ženu, jíž však chybí motivace pro závěrečný návrat k umírajícímu Amadeovi. Ač titul naznačuje něco jiného, hlavní postavou, která nás příběhem vede i jím hýbe, je Salieri. Václav Špirit je typově i herecky vhodnou volbou.

RICHTER, Luděk.  Luděk Richter z Jiráskova Hronova – IV. – úterý [online]. 2013-08-08 [cit. 2014/09/22]. Dostupné na World Wide Web: http://nadivadlo.blogspot.cz/2013 /08/ludek-richter-z-jiraskova-hronova-iv.html 

Pak je tu oblast činoherního divadla, které jsme zvyklí říkat „velké činoherní divadlo“, jejímž asi nejtypičtějším představitelem letos na JH byl Amadeus Rádobydivadla Klapý. Činohra, která interpretuje daný moderní text, vychází z realistického herectví, ale Salieri vypráví celý příběh de facto před smrtí retrospektivně, což dává celku značný divadelní rozměr. V tomto případě jde především o to, jak se postavy interpretují, jakým způsobem se vyloží a jakým způsobem je pracováno se všemi scénickými prvky, včetně herectví. Jde určitě o velmi smělý, ambiciózní projekt. Shafferova textová předloha, kterou známe i z filmového zpracování, je vynikající, má v sobě zakódovanou důležitou věc, a to je silný příběh. Režisér Jaroslav Kodeš jej svým viděním vypráví jako velké téma, svou úpravou se snaží velkou činohru podtrhnout, hru interpretuje jako zásadní střet dvou osobností. V takovéto koncepci jsou ostatní figury (což je už naznačeno i v předloze) lehce zjednodušené, některé nemají daleko ke karikatuře nebo k souhrnu znaků, které nesou. Celkové scénograficko-režijní řešení a vše, včetně hereckého vedení, směřuje k „velké činohře“, k příběhu, který nás má zasáhnout, vést k zamyšlení nad naším údělem, nad tématy moci, výjimečnosti, geniality, průměrnosti, ambicióznosti…

SCHEJBAL, Milan. Činohra není mrtvá. Amatérská scéna. 2013, roč. 50, č. 4, s. 5-8

Představení si užívám: 1) Jako nadšená amatérská režisérka, hledající inspiraci, učící se na chybách druhých. Na druhých ty chyby vidíme prostě lépe a méně to bolí. 2) Jako „kulturistka“, co vybírá představení pro kulturní dům v jedné pražské části. Představení, na která by měli lidi i děti rádi chodit a odcházet s pocitem, že zase přijdou právě k nám. Takže počítám náklady, odhaduji počet diváků a reakce a užívám si už o něco méně. A každý rok si pro sebe píšu deníček dojmů: Inspirovalo a zaujalo – DS Klapý, Amadeus. Skvělá režie, scéna i herecké výkony, jen pro mne málo vášnivý Salieri. Do sálu se mi nevejdou, vezmu je s čímkoli jiným.

RADOVÁ, Dana. Z hronovského deníčku amatérské matky, režisérky a profesionální kulturní organizátorky. Amatérská scéna. 2013, roč. 50, č. 4, s. 26-27

Louny – Severočeský soubor spolu s Nizozemci dostali ocenění za nejlepší představení.

Již podruhé ve své třicetileté existenci byl český špičkový amatérský divadelní soubor Rádobydivadlo Klapý, ve kterém působí řada ochotníků z Loun, pozván na mezinárodní divadelní festival do německého Donzdorfu, města poblíž Stuttgartu. Tento mimořádně významný festival pro amatérské divadelníky z celého světa se koná pravidelně vždy jednou za tři roky a letošního devátého ročníku se zúčastnilo dvanáct souborů z Evropy, Asie a Afriky.

„Byl to neskutečně milý pocit, když státní sekretář ministerstva kultury Jürgen Walter při zahajovací řeči vítal účastníky festivalu z Teheránu, Káhiry, Tel Avivu, Klapý, Istanbulu, Oděsy, Pekingu, Berlína a dalších měst,“ řekl vedoucí severočeského souboru Ladislav Valeš.

Do Donzdorfu přivezli „Klapáci“ inscenaci Petera Shaffera Amadeus v režii Jaroslava Kodeše, ve které hrají hlavní roli lounští herci Vít Šťastný (Mozart), Petra Maťáková (Konstance) a Václav Spirit (Salieri).

„Právě posledně jmenovaný herec žije dlouhodobě v Německu, a tak pro něj nebyl takový problémem, aby svou roli deklamoval v němčině. Mnohem složitější to pak měli ostatní herci, kteří mu sekundovali v češtině. Ale všechno jsme zvládli po několika zkouškách bez problémů a sklidili jsme dlouhotrvající potlesk vestoje od zaplněného sálu,“ řekl potěšený režisér Jaroslav Kodeš. …

Opravdu největším překvapením a odměnou bylo pro celý soubor Rádobydivadlo Klapý závěrečné hodnocení lektorského sboru divadelních odborníků, kteří označili výkon českého souboru společně s nizozemským souborem KROV z města Breda s hrou Hotel Heimwee za nejlepší představení festivalu. Jen pro zajímavost, město Breda je od partnerského města Loun Barendrechtu vzdáleno jen pár kilometrů. Již dnes je tak jasné, že Rádobydivadlo Klapý, které všechny své premiéry uvádí na jevišti Vrchlického divadla v Lounech a je také každoročně organizátorem oblastní postupové soutěže amatérských divadel Lounské divadlení, bude Českou republiku reprezentovat na desátém ročníku festivalu v Donzdorfu i za další tři roky.

MACÁK, Pavel. Soubor z Klapý s herci z Loun měl úspěch na festivalu v Německu [online]. 2015-05-24 [cit. 2016-02-24]. Dostupné na World Wide Web: http://zatecky.denik.cz/kultura_region/radobydivadlo_klapy_20150524.html? utm_source=newsletter&utm_medium=email&utm_campaign

Střípky z Jiráskova Hronova 2013

Nejvíce ze všeho mne zaujal způsob práce s hudebními motivy. Volba fragmentů Mozartových děl se vydařila. Během celé hry mě rušily drobné faktografické nepřesnosti (např. špatné názvy děl, chybná jména a nesprávně uvedená data). Osobně bych se přikláněla k volbě jiného interpreta skladeb. Velmi kladně hodnotím herecký výkon postavy ztvárňující samotného Mozarta, sršel nejen hereckým taletem, ale i, což je v provedení „hudební hry“ důležité, talentem hudebním. Barča z Horního Maršova

Když začínal ten první monolog, tak jsem si říkala: „Ježiš, co to bude.“ Ale pak se to najednou rozjelo, bylo to úplně perfektní. Líbila se mi scénografická práce s paravany, s postelí. Hudba byla samozřejmě skvělá. Šli do toho s energií a bylo to perfektní. Terka z Varů

Představení mi přišlo výborné, hlavně výkon Mozarta. Ale nelíbil se mi typově obsazený Salieri. Viděla bych tam asi někoho mladšího, kdo by to hrál energičtěji, nejen jako vypravěč. Pavla z Prahy

Mně se představení hodně líbilo, hlavně energický začátek, ale nemůžu si pomoct – ten konec byl strašně patetický. Anička z Prahy

VOX POPULI. Zpravodaj Jiráskova Hronova. 2013, č. 5 (7.8.), s. 5

FEMAD 2013

Představení se stalo v rámci přehlídky jednoznačně nejúspěšnějším. Režisér Jaroslav Kodeš si odnesl diváckou cenu za nejlepší inscenaci a cenu za nejlepší herecký výkon vybojoval Vít Šťastný za roli Mozarta. Navíc získal František Zborník malou cenu novinářské poroty za skvělý záskok. Každoročně se v rámci přehlídky FEMAD představí nějaké dílko, které se sice na hronovském festivalu prezentovalo, ale v programu FEMAD už bylo zařazeno před JH, a tak mají herci jedinečnou možnost zahrát si hned na dvou celostátních přehlídkách. Ti, kdo viděli obě představení, se shodli na tom, že představení na JH se skutečně moc nepovedlo (a setkalo se zde s ohlasem spíše záporným), zatímco v Poděbradech relativně zazářilo. Kromě hereckých výkonů zazněla chvála na světelný design a variabilní scénu, jejímž základním artefaktem byla postel (pro mě při přestavbách až příliš „hlučná“), proměňující se ze skutečné smrtelné postele v plódium, piedestal i v hromadný hrob.

SOPROVÁ, Jana. Na FEMAD jako do rodiny. Amatérská scéna. 2013, roč. 50, č. 5, s. 24-26 (Amadeus na Femadu)

MIMOCHODEM… 

Petr Michálek se v rozhovoru pro Valašský deník vyjádřil, že by s RDB rád pracoval. BURŠÍKOVÁ, Alexandra. Mám rád autorský přístup k divadlu. Rozhovor s Petrem Michálkem. Valašský deník 25.03.2013. Str.: 1

A zajímavost na závěr:

Inscenace se uváděla ve třech variantách. Abychom mohli představení hrát i na menších scénách, vznikla varianta s menším počtem mobilních panelů, tedy jen dvou a s trochu jiným rozestavěním. Ovládali je pouze Dvořan s Hejskem, klasická premiérová se čtyřmi panely, a třetí – krácená pro zahraniční festivaly, kde se Václav Špirit naučil part Salieriho v němčině. Tato varianta se hrála bez přestávky asi hodinu a pětatřicet minut. Na tomto místě je třeba velmi vysoko ocenit profesionální přístup Václava Špirita, neboť do velmi obtížné role Salieriho investoval velké úsilí, rostl v ní i s ní, a to jak v jazyce českém, tak i německém. A za celou dobu reprízování, což čítá pět let a čtyři měsíce našeho divadelního života, se pouze jednou stalo, že se musel zájezd rušit z důvodu jeho onemocnění. Klobouk dolů, Václave. (Jaroslav Kodeš, režisér)

ZPĚT archiv her