… dlouhá cesta

Dějová osnova divadelní hry …dlouhá cesta, napsaná na motivy Bergmanových Lesních jahod, je umístěna do jednoho dne a svým způsobem ji lze, byť jen velmi násilně, zařadit do kategorie road movie (filmový žánr), avšak skutečný smysl a Bergmanovo poselství se nese v rovině strachu ze smrti, uvědomění si vlastní pomíjivosti, relativnosti světských hodnot. Sedmaosmdesátiletý Isak Borg, všeobecně uznávaný švédský vědec, má být tento den oceněn čestným doktorátem na své rodné univerzitě v Lundu. Na cestě ho doprovází snacha Marienne, která jede za svým manželem Evaldem. Zvláště prostřednictvím několika svých snů a vzpomínek z mládí, si začíná profesor, prostřednictvím svého potlačovaného podvědomí, uvědomovat, že krom oné vnější stránky, je celý život zatrpklým sobcem bez lásky i přátel, a vůči prožitku blízkosti smrti stojí obnažen, a navíc zcela sám.

Scénář a režie Ladislav Valeš, výprava Miroslav Král j. h. a Lenka Svobodová Šťastná, realizace scény Miroslav Král j.h., Jaromír Holfeuer, Josef Tuček a Milan Hrzán, realizace kostýmů Miroslav Král j. h., Olga Psotová a Jonáš Filip, pohybová spolupráce Radek Zima j. h. a Eva Kodešová ml. j. h., světla a zvuk Jan Kaška a Pavel Hurych. Účinkující: Jaromír Holfeuer (Isak Borg), Lenka Svobodová-Šťastná (Marienne), Lukáš Burda (Evald Borg), Eva Andělová (Agda), Pavla Umhöhová nebo Tereza Lačná (Sára ze snu), Petr Pidrman (Sigfríd, Akerman, Muž), Dana Cendrová (Teta, Manželka), Rostislav Soukup (Strýc Áron), Karolína Baňková (Charlotta), Štěpán Chadraba (Benjamin), Vítek Líbal (Hagbart), Jiří Chadraba a Kateřina Helclová (Dvojčata), Petra Maťáková (Sára), Jonáš Filip (Anders), Vít Šťastný (Viktor), Pavel Macák (Alman), Liběna Štěpánová (Berit), Kateřina Volánková (Eva) a Alena Burdová nebo Eva Kodešová (Matka).

První uvedení 9.10.2014 (31. premiéra souboru) – hráno celkem 28 a z repríz vybíráme:

premiéra 9.10.2014
derniéra 17.4.2018 ve Vrchlického divadle v Lounech
účast na krajské přehlídce Děčínská brána v březnu 2015 a postup na Piknik Volyně
účast na národní přehlídce Piknik Volyně v květnu 2015
účast na krajské přehlídce venkovských souborů v Sadské v dubnu 2016
účast na Národní přehlídce Krakonošův divadelní podzim v říjnu 2016 a postup na Jiráskův Hronov 2017
účast na Jiráskově Hronově 2017

Představení trvalo 90 minut a hrálo se bez přestávky.

ZPĚT archiv her

napsali o nás

… velké plátno, opus, road movie jednoho starce, který se snaží najít sám sebe. Téma stáří je podle mne trefa do černého. Herecké výkony tradičně netradiční, vyrovnané, za zmínku přitom přece jen stojí dva z nich: Lenka Svobodová-Šťastná hraje Marienne ukázněně, v přesném gestu, s tajemstvím, které přitažlivě poodhaluje, Jaromír Holfeuer to má v roli starého doktora Isaca Borga o poznání těžší. Od jisté fáze se totiž dostává do pozice pozorovatele okolního světa, mlčenlivého poutníka na své poslední cestě. To se pak člověk nemůže než opřít o své charisma, má-li nějaké. Jaromír Holfeuer v tomto smyslu stojí zcela zpříma.

MICHÁLEK, Petr. Jak jsem proběhl Děčínskou bránou [online]. 2015-03-31 [cit. 2016-02-26]. Dostupné na World Wide Web: http://www.amaterskascena.cz/clanek/jak-jsem-probehl-decinskou-branou-706cc.html

A co diváci

Z představení jsem nadšená. Zatím asi nejvíc ze všech. Jen jsem měla problém občas pochopit snové představy, které tam byly. Jinak nemám co vyčíst. Super herci. Eva z Týna nad Vltavou

Dorazila jsem těsně před představením, tak jsem byla chviličku chaotická a maličko trvalo, než jsem se zkoncentrovala. Není to úplně můj žánr, baví mě jiný typ divadla. Rádobydivadlo Klapý znám a obdivuji, jak se zhostí velkých a složitých kusů. Klobouk dolů. Pro mě toto představení bylo už trošku delší, maličko mi vypadávala pozornost. Lucie z Prahy

Představení se mi i na potřetí moc líbilo. Mám rád znázornění mezilidských
a mezigeneračních vztahů, které mě vždycky dojímají, neboť si je velmi jednoduše projektuji do osobního života. Jiří z České Lípy

Nejdřív jsem to nemohla pochopit, pak mi došlo, že vzpomíná na svůj život. Rekapituluje, co se mu událo, a na konci zemře, takže je to vlastně jeho poslední den. Představení na mě působilo trošku stísněně, nebylo to nic k zasmání. Bylo to spíš přemýšlivé a smutné. Jana z Malenic

Moc se mi to líbilo. Byly to velmi pěkné herecké výkony. Byli tam někteří vynikající herci. Mně tam hraje moje švagrová, která je perfektní, její syn, který je taky vynikající (u něj jsem si nikdy nemyslela, že se bude divadlu takto věnovat), a jeho dcerka. Tento soubor je úžasný. Byl to moc hezký večer. Marie ze Strakonic

Jednohubky k představení Dlouhá cesta ve Volyni. Divadelní Piknik : Zpravodaj celostátní přehlídky amatérského činoherního a hudebního divadla [online] 2015-05-10, cit. [2016-07-10]. Dostupné na World Wide Web: http://divadelnipiknik.cz/wp-content/uploads/2015/05/DPV-2015-zpravodaj-04-web.pdf

Převést film na jeviště je vždy velmi ošidné. Jedním (ale ne jediným) důvodem je nemožnost předvést emoce v detailu. Velmi tak záleží na tom, jak se své role zhostí herec na jevišti a jak dokáže přenést emoce přes rampu do hlediště. Klapáci to umí skvěle. Stačí jim k tomu jednoduchá scéna a výborné herecké výkony.

O hereckých výkonech nemá smysl psát (ale Míru Holfeuera a Lenku Svobodovou zmínit musím), zmínku si ovšem zaslouží scéna. Kromě nekonečných možností využití ve smyslu divadelních dekorací, nabídla jednu čistě „filmovou“ vychytávku. Zužující se boční stěny jako by naznačovaly možnost „nájezdu filmové kamery“ na detail. A když se k tomu přidá účelná režie, měl divák dojem, že vidí „záběr“ přesně toho, co potřebuje vidět, aby pochopil nejen příběh, ale i každičké hnutí mysli jednotlivých postav.

… dlouhá cesta k Lesním jahodám. Žnoviny: Zpravodaj Kláštereckých divadelních žní 2. 11. 2015

David Němeček: Já se musím přiznat, že je to jedna z mých prvních zkušeností s takovým představením. Moc mě to překvapilo, už jen ten popis hry se mi moc líbil. Moc se mi líbily kostýmy. Výkon hlavního herce byl úžasný. Bylo tam množství životních mouder, které může člověk sám u sebe najít a poučit se z nich. Osobně se mi líbila postava Marienne, jejíž příběh byl úžasný. Moc se mi to líbilo a určitě přijdeme znovu.

Miroslav Bilík: Co se týká souboru Klapý, tak herecké výkony jsou na úrovni, nezklamali. Co se týká výběru hry a režie, platí to samé, co jsem řekl o hereckých výkonech, velmi dobré. Akorát to téma bylo velmi těžké, padla na mě depka a obávám se, že se z toho budu muset propít.

Jana Šturmová: Mně se hra ze začátku moc nelíbila. Já jsem kdysi film od Bergmana viděla, už je to ale velmi dávno. Jeho díla byla vždy taková psychologická a těžká. Čekala jsem to komornější. Do hry mi nepasovala muzika, vzpomínky na mládí a ti mladí lidé. Nějak mi to tam nesedělo a z nějakého důvodu se mi to prostě nelíbilo. Druhá půlka se mi líbila víc. Já divadlo Klapý mám moc ráda, líbí se mi jejich hry, ale tohle mi moc nesedělo.

Zdenka Drozdová: Představení se mi moc líbilo, ale bylo to pro náročnějšího diváka. Hodně k zamyšlení. Ale bylo to hezké.

Kamila Kučerová: Představení se mi líbilo moc. Přišlo mi to dost náročné a obdivuji, jak to dokázali zpracovat. Fascinovalo mě velké množství postav na scéně, to už jsem dlouho neviděla. Představení jako takové bylo zajímavé, chvílemi smutné. Docela mě mrzelo, že na konci hlavní postava zemřela, čekala jsem, že to dopadne trochu jinak.

David Žažo: Byla to pro diváky docela náročná hra, nevím, jestli jsem byl úplně naladěný na tuhle notu. Každopádně herecké výkony byly úžasné, ty to strhly, takže celkový dojem je opravdu výborný.

Ať si kdo chce, říká co chce. Žnoviny: Zpravodaj Kláštereckých divadelních žní 2. 11. 2015, s. 3 – 4

ZPĚT archiv her