Rozmarné léto

Ladislav Vančura, Rudolf Felzmann, Jaroslav Kodeš – Rozmarné léto

Do lázeňského maloměsta Krokovy Vary zavítá potulný, mladý a šaramantní artista, kadeřavý kouzelník Arnoštek se svojí přítelkyní krásnou Annou. A náhle je celé městečko vzhůru nohama. Pryč je klid plovárenského mistra Antonína Důry, majora Huga a kanovníka Rocha neboť Anna je vábí, a Kateřinu Důrovou zase oslní bohémský Arnoštek. Ovšem jsou to jen kratičké epizody v jejich jinak prázdném životě. Nic nedopadne tak, jak si představovali, a navíc jsou svému okolí jen pro smích. Ale to jim v jejich ignorantství nevadí, a proto dál budou plkat a pít, a Kateřina dál bude snít o šťastnějším životě. Jen obecní blázen Dědeček je konečně zase šťastný.  Slovy Kateřiny: “ Jak je krásné býti kadeřavým.“

Dramatizace: Rudolf Felzmann
Úprava a režie: Jaroslav Kodeš
Scéna a kostým: Jana Stejskalová
Hudba: Jiří Strohner
Světla a zvuk: Jan Kaška, Vít Líbal, Pavel Hurych
Inspice: Naďa Hladíková
Pohybová spolupráce: Eva Kodešová ml. a Radek Zima
Kouzelnické triky: Jan Vaidiš

Osoby a obsazení:
Kateřina Důrová – Eva Kodešová
Antonín Důra – Ladislav Valeš
Major Hugo – Pavel Macák
Kanovník Roch –František Zborník nebo Václav Špirit
Kouzelník Arnoštek – Jonáš Filip nebo Vít Líbal
Kouzelnice Anna –Tereza Lačná nebo Petra Maťáková
Dědeček – Jaromír Holfeuer nebo Pavel Němec j.h.
Žena –Lenka Svobodová – Šťastná nebo Vlaďka Zborníková nebo Pavla Umhöhová
Muž – Vít Šťastný
Realizace scény, kostýmů a rekvizit: Milan Hrzán, Jaromír Holfeuer, Jana Stejskalová, Olga Psotová, Jonáš Filip a Jaroslav Kodeš

32. premiéra souboru. Inscenace měla 52 repríz, a předčasnou derniéru 10.11.2018 v Žebráku, představení trvalo 130 minut a mělo přestávku:

Z celkového počtu repríz účast na přehlídkách:

• Premiéra 27. 11. 2015 v Libochovicích
• účast na Děčínské bráně 19.3.2016 – čestné uznání za herecký výkon Jonáš Filip, ceny za herecké výkony Eva Kodešová, Ladislav Valeš, Pavel Macák, František Zborník, cena za hudbu Jiří Strohner, cena za výpravu Jana Stejskalová, cena za režii Jaroslav Kodeš, cena za inscenaci, doporučení na Divadelní Piknik Volyně,
• účast na Divadelním Pikniku Volyně 14. 5. 2016 – čestné uznání za herecký výkon Eva Kodešová, Ladislav Valeš, František Zborníka Jonáš Filip, cena za inscenaci, nominace na Jiráskův Hronov,
• účast na Jiráskově Hronově 5.8.2016
• účinkování na open air festivalu Pernštejn(l)ove v Pardubicích 7.8.2016,
• účast na Sokolovské čurdě 23.9. 2016 – hlavní cena (Sokolovská čurda) za nejlepší malou roli Dědečka Jaromír Holfeuera Zlatý vrtík Vaška Junka za výpravu Jana Stejskalová, nominace do předplatného KD Sokolov,
• účinkování na přehlídce Hrabalova ostře sledovaná Polná 28.9.2016,
• účinkování na přehlídce Léto s divadlem v Krupce 1.10.2016,
• účinkování v rámci Rádobyfestu 1.10.2016,
• účinkování v rámci Českolipského divadelního podzimu 14.10.2016,
• účinkování v rámci Divadelního benefičního festivalu Litoměřice 20.10.2016,
• účinkování na přehlídce Stochovská Thálie 21.10.2016,
• účinkování na 44. Radnické divadelní přehlídce 29.10.2016,
• účinkování v rámci Divadelního podzimu Jiřího Šatopleta v Říčanech 17.11.2016,
• účinkování v rámci přehlídky Modrý kocour Turnov (jako tzv. „hronovská inspirace“) 22.2.2017,
• účinkování na přehlídce O štít města Prachatic 6.3.2017 – hlavní cena, cena za herecký výkon František Zborník,
• účinkování v rámci přehlídky KaDiBřez (Kadaňský divadelní podzim) 15.3.2017,
• účinkování na Krakonošově divadelním podzimu Vysoké nad Jizerou – jako host 21.10.2017
• účinkování v rámci přehlídky 15. Láskyplné divadelní žně v Klášterci nad Ohří 28.10.2017,
• účast na Budějcké Thálii 11.11.2017,
• účinkování na mezinárodní přehlídce v Drážďanech na lodi Cargo Gallery 12.11.2017,
• derniéra 10.11.2018 v Žebráku  (za Mirka Holfeuera zaskočil J.Kodeš a Rocha odehrál V.Špirit)

Kromě toho: účinkování na řadě letních scén, jako např. na biotopu v Radotíně, v zámeckých zahradách v Děčíně a Litomyšli, na zámku v Jimlíně, na hradu Košumberk, na letních scénách v Šanově, Louňovicích a v Dobřichovicích.

Představení by se mohlo hrát dále, zájem o něj byl, ale bohužel nám zemřeli dva báječní herci Jaromír Holfeuer a František Zborník.  Už z úcty k jejich zásluhám jsme role nepřeobsadili a inscenaci stáhli po 52 reprízách. Byla to inscenaci s třetím nejvyšším počte repríz.

Rozhovor:

Pane Kodeši, když navážu na téma hry, jak dlouho jste ženatý?

Od roku 1980, takže 37 let.

Rozmarné léto zdramatizoval Rudolf Felzmann. Dramatizace byla udělána přímo pro Rádobydivadlo?

Ne, původně byla určena pro mladoboleslavské divadlo, ve kterém Rudolf tento kousek režíroval a udělal si tedy svou vlastní dramatizaci. Nabídl mi ji, já jsem ji vzal, protože se mi líbila, ale ještě jsem si ji upravil.

Proč jste se rozhodl zrovna pro toto téma?

Někdy to tak přijde. Že bychom si mohli zahrát Rozmarné léto, byl původně nápad Pavla Macáka (představitel Majora Huga, pozn. red.). Mně se film samozřejmě velmi líbí, ale představení jsem chtěl udělat trochu jinak.

Co na to říkali vaši věrní diváci? To totiž není úplně typická inscenace pro Klapý.

To samozřejmě není. A co na to říkají diváci? To byste se museli zeptat přímo jich. Premiéru mělo představení předloni v prosinci a toto je už témě 45. repríza.

Jazyk je náročný na pozornost herců i diváků. Jak se s tím herci vypořádávali?

Ze začátku s ním hodně bojovali. Když si poprvé Vančuru přečtete, tak kolikrát nevíte, co tím myslí. Tak jsem se alespoň pokusil ta dlouhá souvětí zjednodušit. Postavit a zjednodušit dramatické situace. Snažil jsem se podtrhnout děj, který vlastně není až tak bohatý. Vždy se inscenace Rozmarného léta staví na slově, tak já se pokusil podtrhnout děj více, než to slovo.

Ve vaší inscenaci se děj točí kolem osoby paní Důrové, to byl záměr?

Ano.

Jaké to je režírovat svou vlastní ženu?

Nebylo to poprvé, my už jsme na sebe zvyklí. Nemám s tím vůbec žádný problém. Eva je pokorná herečka, když se jí něco nelíbí, tak mi to tak opatrně řekne, třeba soukromě, protože ví, že kdyby mi to řekla hned na place, tak se asi zaseknu, nebude se mi to líbit.

Chytrá ženská. Moc se mi líbila scénografie. Kdo vám s ní pomáhal?

Naše kamarádka Jana Stejskalová z Děčína, kterou jsem si vybral a požádal ji. Ona byla ochotná do toho s námi jít, pracovali jsme společně. Přišla s nápadem a my jsme ho dotvořili.

Co ty aktuální vsuvky?

No, to jsou ovšem naši herci! Oni za to, aby se jim diváci smáli a zatleskali, se dopustí takovýchto věcí.

A Vám jako režisérovi to nevadí?

Když to nepřekročí nějakou únosnou míru, což se tedy občas stane, tak ať si to užijí.

Rozmarné léto bývá o slovech, my se pokusili podtrhnout děj. Rozhovor s Jaroslavem Kodešem, režisérem představení. Žnoviny: Zpravodaj Kláštereckých divadelních žní 29.10.2017, s. 1-2 

Prachatice – Rádoby divadlo Klapý je stálicí prachatické přehlídky amatérských divadel Štít. V letošním roce odborná porota jasně řekla, že jejich výkon byl nejlepší. Získali hlavní cenu štítu, navíc si odvážejí i cenu za mužský herecký výkon. Jejich Rozmarné léto zvítězilo mezi pěti soutěžními představeními. Rádobydivadlo Klapý rozhodně nejsou v Prachaticích nováčci. „Vezeme si domů už čtvrtou hlavní cenu,“ poznamenal k úspěchům v Prachaticích Ladislav Valeš, který ji byl osobně za Rádobydivadlo převzít na prachatických divadelních prknech. „Těžko mluvit o tom, v čem jsme byli tak dobří, že porota hlavní cenu udělila nám. Myslím si, že se nám podařila hravost, čímž se představení stalo netradiční. Chtěli jsme se vyhnout filmové předloze, dělali jsme to po svém a úprava byla velice radikální,“ přiblížil pojetí Rozmarného léta Ladislav Valeš.

Ten sám v úspěšné divadelní hře hraje.

Vítězové přehlídky si ale odvezli i cenu za mužský výkon. „František Zborník hraje v České Lípě, s níž máme úzké vztahy, hostuje u nás v hlavní roli. Myslím, že jsme udělali velice dobře, že jsme tuto roli nabídli právě jemu,“ zhodnotil Ladislav Valeš. Závěrem přiznal, že v Prachaticích se Rádobydivadlu hraje velice dobře. „Vždycky se sem moc těšíme, když jsme neměli možnost tu hrát, třeba nám to z nějakého důvodu nevyšlo, tak jsme z toho byli hodně smutní. Prachatice nám rozumějí,“ doplnil.

Hlavní cenu Štítku, tedy přehlídky pro děti, v níž se utkaly tři divadelní spolky, si odváží Studio ŽAS Homole.
Ceny za Štít 2017:
Hlavní cena Štítu: Rádobydivadlo Klapý – Rozmarné léto
Cena za ženský herecký výkon: Petra Šulcová (Ani za milion!)
Cena za mužský herecký výkon: František Zborník (Rozmarné léto)
Cena diváka – Bechyňský DS Lužnice – Ani za milion!

FRÖHLICHOVÁ, Leona. V rukách Rádobydivadla skončila cena počtvrté. Prachatický deník [online]. 2017, (67), 2 [cit. 2021-8-21]. ISSN 1210-7042. Dostupné z: http://prachaticky.denik.cz/

Klášterec

Eliška Hrubcová Stačí jim málo herců na to, aby ztvárnili tolik postav. Jde jim měnit tváře, v jednu chvíli být za blázna, pak být vysmátý jako opilec a zas se chovat rozumně.

Štěpán Kostelník Jsme na žních úplně poprvé. Je to trochu ostuda, ale na druhou stranu odcházíme s hezkým zážitkem a myslím si, že se v tyto žně a tento týden tady určitě ještě objevíme.

Martina Kůsová Vančurovu knihu jsem nečetla. Zkoušela jsem, ale dala jsem jen jednu stránku, protože to bylo velmi náročné. Film jsem viděla a moc se mi líbil. S tím jsem šla i na divadlo, které splnilo moje očekávání. Bylo to hezké. Náročné, typický Vančura, který byl místy proložen i něčím jiným. Bylo to moc pěkné.

Marcel Coufal Představení se mi líbilo, bylo pěkné. Trochu delší.

Jakub Foltýn Představení bylo pěkné, ale na můj vkus celkem dlouhé. Vančurův jazyk je vytříbený, proto se všechny dialogy velmi ladně poslouchaly. Myslím si, že toto představení by měl vidět každý, kdo se chce pobavit a zároveň si užít vážné téma.

Zdeňka Nyklíčková Index kopajícího mimina: stupeň 18. Hlavně ve druhé polovině, kdy už jsem nevěděla, jak si sednout. Vančurův jazyk klade velký důraz na pozornost nejen herců (při výpadku si moc nezaimprovizujete), ale především diváků. Proto jsem byla celkem ráda za groteskní vsuvky, tedy kromě těch, které úplně vybočovaly z nastavené atmosféry poklidného městečka, bez těch bych se obešla.

Ať si kdo chce, říká co chce. Žnoviny: Zpravodaj Kláštereckých divadelních žní 29.10.2017, s. 1-2 Žňoviny17_01 (Klášterecký klas 2017)

 ZPĚT archiv her

Napsali o nás

Rádobydivadlo Klapý s několika hostujícími herci z DS Jirásek Česká Lípa si vybralo dramatizaci Rudolfa Felzmanna Vančurova Rozmarného léta. Režisér a dramaturg Jaroslav Kodeš ji upravil (zkrátil, dopsal některé situace, rozšířil role Muže a Ženy, které Felzmann napsal jako vypravěče). Oslovil Janu Stejskalovou z Děčína jako scénografku a Jiřího Strohnera, který složil hudbu. Vznikla kompaktní humorná inscenace zachovávající všechny ctnosti původní předlohy (archaizující jazyk, jímž se pojmenovávají banální stavy a emoce a lehce ironický příběh z maloměsta), opřená o dobré osobnostní herectví zkušených herců jako jsou Ladislav Valeš jako Důra, Eva Kodešová jako Důrová, Pavel Macák jako major Hugo a František Zborník jako kanovník Roch. Vymyslel zajímavý závěr, v němž se dohrávají všechny tematické roviny příběhu včetně dědečka, a my se díváme na odcházejícího Arnoštka a Annu, kteří táhnou maličkou maringotku s nápisem Duo Kaderavi. Revuální opona umožňuje rozčlenění scény na prospekt, který je plovárnou, maringotkou, hospodou, prostor před ním jako jezero, náves apod. Muž a žena vystupují spíše jako entertejneři a hrají řadu dopsaných epizodních postav. Jediným problémem je divadelně chudší a tím pocitově delší první polovina inscenace, která je expozicí k druhé části. Jako naprosto neuvěřitelná je skutečnost, že pro tři postavy má soubor alternaci (Roch, Anna, Žena). Inscenace byla doporučena do Volyně.

LÁZŇOVSKÁ, Lenka. 24. Děčínská brána – Memoriál Josefa Odložila /online/. /cit. 2016-27-08/. 

Rádobydivadlo Klapý si pro své inscenování zvolilo dramatizaci novely Vladislava Vančury Rozmarné léto. Šťastně zvolená dramatizace Rudolfa Felzmanna v následné úpravě režiséra Jaroslava Kodeše ponechává základní a zásadní témata i charaktery jednotlivých postav fungujících již ve Vančurově předloze.

Ono poetické kouzlo starých časů, zavedených pořádků, oněch „zvyků a obyčejů“ všedního dne „Krokových Lázní“, které je narušeno příjezdem kouzelníka Arnoštka a jeho sličné asistentky Anny do zdejšího města. Antonín Důra, provozovatel místních lázní, přestává meditovat o zdraví a osobní hygieně, major Hugo se proměňuje z přímočarého vojáka vyžadujícího maximální disciplínu v zamilovaného mladíčka a kanovník Roch, místo obvyklých disputací o víře a vzdělanosti, postává na náměstí a vyhlíží kouzelníkovu asistentku Annu a nesměle bojuje o její přízeň. Ani Kateřina Důrová nezůstává nepoznamenána příjezdem svérázného dua a okouzlena Arnoštkem dokonce opouští Antonína a přesidluje do jeho maringotky, aby se o něj „postarala“.

Úvodní expozice, která se držela pevně Vančurovy předlohy a hlavně jazyka působila zprvu poměrně strojeně až do momentu první Antonínovy koupele – kde jeho stylizované plavání plné hravé nadsázky a hry v nápaditém scénograficko-prostorovém řešení prolomilo onu strojenost a jasně nastavilo jevištní způsob komunikace s divákem. To, co v úvodu působilo pouze jako dekorace, náhle začalo ožívat a stávalo se poetickým a magickým prostředím odehrávajících se dějů a situací. Průvodci dějem a životem městečka tj. postavy Muže a Ženy byli dalším vhodným prostředníkem, chcete-li médiem, mezi divákem a příběhem.

Artistně uchopená postava Arnoštka umožňovala vybudování silné dějové linky jako odraz světa tří postarších filozofů, kteří se pak mohou vůči němu vymezovat a vymezovat se i vůči sobě navzájem. Obraz oněch tří „trubců“ soupeřících o Annu je pak pravděpodobný a uvěřitelný. Stejně tak je tomu i při budování vztahu mezi Kateřinou a Arnoštkem.

Atmosférotvorná hudba, která uvozuje, ale zároveň vytváří a uzavírá situace je výborně zvolena a je tím maximálně funkční. Výtvarně – scénografické řešení, které zaujme již v úvodu, kdy ona pomyslná opona je tvořena pověšeným prádlem v „nadživotní“ velikosti, kostýmy, působivé svícení, všechny rekvizity i „loutky“ (slepice, fenka apod.) jsou nedílnou stylotvornou součástí děje. Inscenace hýří poetickými a vysoce estetickými nápady, jež jsou organicky a citlivě zakomponovány do struktury a kompozice inscenace.

Čistota stylu, žánru i herecké práce pak vytváří jednotu, která působí velmi životně a autenticky vtahuje diváka do světa a atmosféry oněch starých časů, o kterých se zmiňuji výše. Právě to je přidaná hodnota a možná i sama podstata stále působícího kouzla „Rozmarného léta“, kterou si chceme čas od času připomínat a sdílet, abychom zapomněli na problémy současného všedního dne. Podstata „Rozmarného léta“ umožňující vzpomenout oněch „zašlých“ a téměř idylických časů, dává zapomenout časům současným, které jsou tak často neurotizující. A proto ponořme se čas od času do vod lázní Důrových, abychom očistili své tělo i ducha. Inscenace Rádobydivadla Klapý to umožňuje a děkuji za to.

HRUŠKA, Jaromír. Poeticky „rozmařilé“ léto. Divadelní Piknik. Zpravodaj celostátní přehlídky činoherního a hudebního divadla. 2016, 15. 5. (č. 8), s. 3

A co diváci:

Představení jsme si užili, líbilo se nám. Spousta nápadů, krásná funkční scéna. Bylo to úžasné. Andrea a Hanka Horšovský Týn

Máte to tady moc pěkný a Arnoštek je fakt boží. anonym, Vsetín

Rozmarné léto mě zaujalo velice, bylo to fajn, prima. Připouštím, že jsem přijela cíleně, protože v tom hraje můj kamarád. Bylo to moc milé, moc hezké. Stanislava, České Budějovice

Bylo to výborné, s jednou chybičkou. Kdyby jim bylo pořádně rozumět, bylo by to dokonalé. Roman, Husinec

Skvělé. Jsem nasáklý laskavostí, vlídností. Nic neuspěchali, nic nepřetáhli. Mistrovský kousek. Petr, Strakonice

Líbilo se mo to náramně. Jsem na Klapý fanda, takže možná nejsem objetivní. Líbilo se mi, jak si to všichni strašně užívali. Němčour, Bystřice u Benešova

Chvílemi jsem špatně slyšela, ale jinak jsem se moc nasmála. Vzpomínám si na ten film, ale tohle bylo taky velmi pěkné a milé. Jsem moc spokojená. Jana, Strakonice

U takových textů mám problém s tím, že se neoprostím od kultovního filmu a celou dobu srovnávám. Takže oproti filmu samozřejmě horší, ale divadelně fajn. Tereza, Slavičín

Jednohubky.  Divadelní Piknik. Zpravodaj celostátní přehlídky činoherního a hudebního divadla. 2016, 15. 5. (č. 8), s. 3

ZPĚT archiv her